Od něhy ke krutosti a dále k tichu
Středa, 16. února 2022
.jpg)
Obrazy malířky Lenky Černoty se vyznačují sálavými pastelovými barvami, jedním z nejčastějších motivů jsou vlci. Obrazy pro ně nosí také do lesa. Workshopu s malířkou se můžete zúčastnit v sobotu 19. února, výstava v Dětské galerii Lapidárium v klášteře Broumov potrvá do 26. března.
Vaše poslední velká výstava Vlčina proběhla v Bold Gallery v pražských Holešovicích. Co Vás přivádí na Broumovsko?
Vlci. Maluji obrazy pro vlky a umisťuji je přímo do lesního prostředí, do míst vlčích teritorií. Na Broumovsku se vlci stabilně vyskytují. Všechny události se mi skvěle propojily, paní Pavla Semeráková společně s panem kurátorem Radkem Wohlmutem mi nabídli uspořádat výstavu v Dětské galerii Lapidárium v broumovském klášteře. Díky tomu jsem přijela a poznala pana Jirku Malíka a pana Jana Korandu, kteří mi pomáhají v mé práci.
Malujete obrazy přímo pro vlky?
Ano, maluji.
A proč nosíte obrazy do lesa?
Aby je měli možnost vidět ti, pro které je dělám.
Máte pocit – podle záznamů z fotopastí – že na obrazy nějak reagují?
Do této chvíle fotopast žádnou reakci vlka nezaznamenala. Věřím, že na Broumovsku se to povede.
Umístila jste nějaký obraz mimo prostor galerie do lesa i tady na Broumovsku?
Ano, dva obrazy.
Čím to, že pro Vás má vlk takovou sílu? Fascinuje Vás jako zvíře, nebo především v symbolické, vnitřní rovině?
Podle mého jsou vlci vysoce inteligentní zvířata, která mají silné společenské vazby mezi sebou navzájem, dokážou kooperovat i s jinými druhy a přizpůsobovat se různým podmínkám. Podobně jako my lidé. Zároveň jsou vedeni základními instinkty. Jejich chování osciluje mezi absolutní něhou vůči mláďatům až k brutálním útokům jednotlivých smeček mezi sebou v boji o teritorium. Tedy projevy něhy na jedné straně a brutalita/krutost na straně druhé. Jako by v sobě obsáhli škálu extrému, což odpovídá i lidským reakcím na ně samotné. Pokaždé, když se mě někdo zeptá, co pro mě vlk znamená, odpovím jinak. Pohybuji se ve své práci od něhy až ke krutosti a dále k tichu. Vybrala jsem si pojem vlka i zvíře vlka (Canis lupus) jako zdroj pro svou práci.
Vaše obrazy mají sálavé barvy. Řekla bych, že dokonce přímo vyzařují. Máte nějakou speciální techniku, nebo co do nich vkládáte?
Pracuji s tím, co mám. Libí se mi jednoduchost. Pracuji tak, že objevuji maximum, co daná technika nabízí. Používám olejové barvy v kombinaci s pastely, tušemi, tužkou… Hraji si s okolními podmínkami: světlem, fyzickou vzdáleností od plátna, střídám malbu štětcem s malbou, kdy používám jen ruce… „Co do toho dáš, to tam bude,“ to jedno z mých mott. Myslím tím všechno, co v tu chvílí mám. Maluji jen to, co jsem zažila a vidím.
Jak už jsme zmínili, do zdejší krajiny se vrátili vlci a rozdělili společnost. Stali se značně kontroverzním tématem. Víte o tom? Má to pro vás nějaký význam?
Dozvěděla jsem se o tom více až díky filmu režiséra Martina Páva Vlci na hranicích. Myslím si, že nejen na Broumovsku vlci společnost dělí na skupiny odpůrců a příznivců. Podobně je tomu i v Beskydech, Šumavě a za hranicemi naší země. Opět se vrátím k tomu, co jsem uvedla už dříve „od něhy ke krutosti“, tuhle škálu emocí a chování je pro mě zajímavé pozorovat. Přemýšlím o tom, co je středem.
Překvapily vás nějaké reakce od lidí na to, co děláte? Jak na to veřejnost reaguje?
Ano, a to mě na tom baví. Rozporuplně, stejně jako na vlky samotné.
