Reakce Stanislava Pitaše na film o Pavlu Wonkovi

STANISLAV G. PITAŠ

Čtvrtek, 4. prosince 2014

Sdílet na:

Myslím, že to bylo 15. července 2014, kdy jsem navštívil (na pozvání V. Černíka) ve Vrchlabí premiéru dokumentu o Pavlu Wonkovi. Nikdy jsem se osobně s Pavlem Wonkou nesetkal, tak, jako do výše uvedeného dne s paní režisérkou Libuší Rudinskou.

Jel jsem na tuto UTAJENOU PREMIÉRU z několika důvodů. Pavlovi jsem byl na pohřbu a měl jsem zásadní podíl na přejmenování ulice v České Skalici ze Zápotockého na ulici Pavla Wonky (byla jedna z prvních, ne-li první v kraji). Ale hlavní důvod byl, že do dnešních dnů si myslím, že mi Pavel Wonka svou smrtí zachránil život.

Když jsem byl totiž v létě 1989 zadržen příslušníky StB a křivě obviněn z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, vyhlásil jsem ještě na jejich úřadovně v Náchodě hladovku. Záhy jsem byl převezen do vazby v Hradci Králové, kde jsem v hladovce pokračoval. Po smrti Pavla Wonky v roce 1988 se poměry ve vazební věznici změnily. Hlavně k politickým hladovkářům. Do dnešních dní jsem přesvědčený, že díky umučení (bohužel) a smrti Pavla Wonky se bachaři báli dalšího úmrtí a jejich chování tomu také nasvědčovalo, a já jsem to přežil.

Takže jsem na premiéru filmu paní Rudinské o Pavlu Wonkovi jel se smíšenými pocity, neboť se ke mně doneslo, že celý film se nese v duchu udavačství Pavla Wonky. Po shlédnutí filmu měla být diskuse. Jak nám paní režisérka řekla, chtěla mít zpětnou vazbu. Já jsem ji pověděl, že celý dokument je subjektivní, a je vlastně postaven jen na výpovědích bývalých estébáků a jiných pofiderních figur. Řekl jsem ji, že si tito hajzlové udělali za peníze poplatníků díky ní svoje kino. Ještě se do ní pustil Franta Stárek s tím, že proč tam nevystoupil někdo, kdo by o Wonkovi vypovídal kladně. Na to ona odpověděla, že nikoho takového nenašla. V ten moment se ozval nějaký muž, který ji řekl, že to není pravda, že mu Pavel Wonka vypracoval odvolání k nějakému soudu. Myslím, že těch lidí, kteří vzpomínali na pomoc Pavla Wonky, tam bylo více. Potom paní režisérce bylo řečeno, že bude muset zřejmě natočit druhý díl o Pavlu Wonkovi. Ale kdo ho zaplatí? No, já si myslím, že by ji ho měli zaplatit ti estébáci, co tam vystupují.

Můj pocit na závěr? Paní režisérka chtěla senzaci. Jméno Wonka je dobrá značka pro zaručenou sledovanost a získání různých grantů. Film není rozhodně objektivní. Je zmatečný a zbytečný. A myslím si, že v tomto případě by bylo dobré, aby takový film s tímto tématem dělal někdo, kdo tu dobu zažil. Nikdo zde nechce, alespoň doufám, nového Fučíka, ale co je sračka, sračkou zůstane. A to tento film je!

Alespoň jsem se podíval po dlouhé době do Vrchlabí (naposledy jsem tam byl na pohřbu Pavla) a zjistil jsem, že ta báječná hospoda, kde jsme se tenkrát setkali, stále funguje.

(Pozn. redakce, zdroj Wikipedie - Pavel Wonka (23. ledna 1953 Vrchlabí – 26. dubna 1988 Hradec Králové) byl český antikomunista a disident – obhájce lidských práv, politický vězeň a oběť komunistického teroru, konkrétně nezákonné soudní a vězeňské praxe. Je posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení.)

Foto z pohřbu Přemysl Fialka, titulní foto archiv http://www.wonka.wz.cz/