Rekonstrukce kostelů nás přežijí

Michaela Plchová, foto Michal Bareš

Úterý, 1. února 2022

Sdílet na:

Pozitivní zpráva o vyhlášení skupiny broumovských kostelů národní kulturní památkou se rychle rozletěla Broumovskem. O rozhovor jsme požádali pana děkana Martina Lanžiho, který zdejším kostelům věnuje neúnavnou péči již více než jedno desetiletí.

Skupina broumovských kostelů bude v červenci vyhlášena národní kulturní památkou. Co to pro Vás osobně znamená?

Je to jeden ze zásadních kamínků v rámci všech snah, které se tu dějí a uskutečňují. To, co mi je na tom osobně milé, jsou povzbudivé reakce lidí tady na Broumovsku, nebo obecně i v republice a mimo ni. Že v této době, kdy je omicron, energetická krize a Ukrajina, najednou zazní taková milá zpráva. Velice mě těší, že lidé mají radost a jejich reakce jsou upřímné. Osobně znám hodnotu toho úspěchu. Pro mě osobně se zásadně nic nemění, ten úkol je tady stále. Je to ale velká odměna a povzbuzení pro všechny, kteří se o to zasadili a opravdu jde o celé široké spektrum lidí. Ať jsou to drobní i velcí přispěvatelé, lidé, kteří svojí činností přispívají k životu kostelů – ať už dělají různé kulturní akce, či úředníci, profesoři, studenti… Je to prostě takové povzbuzení pro lidi na Broumovsku. Zároveň se kompletuje jednota kláštera a kostelů kolem, jak to bylo zamýšleno. Kromě sakrálních staveb je tady báječně vyřešeno propojení mezi sakrálními objekty a přírodou jako takovou.

Co to znamená pro samotné stavby?

Pro kostely to znamená, že budeme moci nadále žádat o evropské granty, můžeme se připravovat na další dotační období EU. Došlo tam teď k nějakým změnám. Doteď jsme mohli žádat také díky tomu, že kostely byly na indikativním seznamu NKP. Teď už jsou však jiná pravidla a žádat mohou jen NKP. To v tuto chvíli přichází vhod. NKP vlastně vyjadřuje nejvyšší zájem státu, je to nejvyšší možná priorita, kterou ČR může dát jednotlivým památkám. Na druhou stranu, ani pro stát, ani pro farnost Broumov se v zásadě nic nemění. Se státem máme výborné vztahy, ať už je to Ministerstvo kultury, či Královéhradecký kraj. Každým rokem farnost realizuje opravy okolo výše 5 milionů korun, což může pro běžné lidi znít jako velká částka, ale pro kostely je to jen kapička v moři. Příběh tedy pokračuje dál, farnost žádá o různé dotační tituly ať už na evropské, ministerské, či krajské úrovni.

Čemu ještě může zařazení broumovských kostelů mezi NKP prospět?

Určitě to napomůže kandidatuře Broumova na Evropské hlavní město kultury 2028. To je další pozitivní kamínek do mozaiky. Pak také – pokud s tou myšlenkou budeme schopni nadále pracovat – jako s kandidaturou broumovského regionu a celé krajiny na památku UNESCO. Takové myšlenky tady jsou, velký přítel Broumovska europoslanec Tomáš Zdechovský to myslí naprosto vážně. Takže bude-li tu na tomto tématu širší shoda, tak je to další stupínek. Nicméně, otázka UNESCA je opravdu velké téma, do toho si teď netroufám vstupovat. I když dnes už klášter a kostely splňují právní předpoklady k tomu, aby se s tím dalo pracovat.

Jak dlouho se už věnujete záchraně broumovských kostelů?

Na Broumovsku jsem od roku 2007, kdy jsem převzal správu farnosti po panu vikáři Zemanovi. Tomu se spolu s architektem Slavíkem povedlo dát do určité podoby klášterní komplex, to je jejich velká zásluha. Zároveň se jim povedlo opravit střechu a fasádu u kostelů v Božanově a Martínkovicích. A pozvolna ty větší snahy začínají někdy před deseti lety, kdy se připravovala projektová dokumentace pro tři kostely – Heřmánkovice, Vižňov a Ruprechtice. Bylo to díky velkému daru od společnosti Veba a prozíravosti ředitele Nováka. Dostali jsme téměř milion korun na projektovou dokumentaci. A to je zase další kamínek. Opravdu příběh kostelů je širokospektrální. A díky odvaze ředitele Nováka jsme se mohli připravit a dneska, v roce 2022, jsme díky této projektové dokumentaci celkem rychle připraveni podat žádost na další dva kostely. Rádi bychom opravili věž, fasádu a odvodnění u kostelů ve Vižňově a Heřmánkovicích. Ty rekonstrukce nás rozhodně přežijí.

Nejsou tu jen samotné kostely. Okolo nich jsou také hřbitovy ukazující, kdo zde na Broumovsku v minulosti žil. Je to taková paměť místa. Počítá se také s nějakou péčí o hřbitovy?

V širším kontextu historie a doby jsou tu pamětníci, kteří sem přišli v 50. letech a oni si ještě pamatují, že tady na Dušičky hřbitovy nesvítily, byla tu tma. Oni ještě nepohřbívali své zesnulé a původní obyvatelstvo bylo pryč. Druhým faktorem je, že se zde docela hodně pohřbívá způsobem urna, či rozptyl. Obce, které mají správu hřbitovů na starosti, nemají zase v průměru tolik obyvatel, takže je jasné, že ty hřbitovy mají svojí současnou podobu. A je patrné, tak každá obec se snaží o ty hřbitovy pečovat v rámci svých možností. Také sem už poněkolikáté přijíždějí rodáci, původní Němci, a třeba ve Zdoňově opakovaně dělají jednotýdenní akce postupného obnovování a čištění hrobových míst.

Jaký by měl být další život kostelů?

Kostely jsou pravidelně využívány k bohoslužbách a k různým kulturním akcím. Ať už je to festival Za poklady Broumovska, Varhanní léto, ještě před covidem to byly různé vánoční akce… Dalším využitím je spolupráce se středními i vysokými školami, kde už se nyní něco formuje. Jsou tu i další aktivity třeba k akustickému využití prostoru. Tady jde spíše o to, aby ti umělci – a to říkám za sebe – měli respekt k sakrálnímu prostoru. Také aby se myslelo na to, že český člověk, i když formálně nepatří k nějaké církvi, tak je konzervativní a od sakrálního prostoru něco očekává. Tady se například ukázalo, že realizace typu Ora et lege není touto cestou. Obecně jde tedy o otevření kostelů veřejnosti k uměleckému prožitku v sakrálním prostoru a prokomponování s krajinou. Povedená akce byla například na podzim s architekty v Ruprechticích.

Závěrem bych se ráda zeptala, zda máte některý kostel nejraději?

Asi svatého Václava, protože je nejmenší.