Rozhovor Antonína Kohla s režisérem představení Kytice Janem Holkem

ANTONÍN KOHL

Úterý, 22. března 2011

Sdílet na:

Divadelní soubor Hlavy při ZUŠ v Broumově v pondělí 21. března 2011 odehrál premiéru svého divadelního představení na námět Erbenovy Kytice pod režií svého učitele na ZUŠ pana Jana Holka. Jan Holek také složil k představení hudbu.

 Po představení bylo pokřtěno CD Kytice. Jako kmotra CD byla přizvána Uršula Kluková. A tak slza šampáňa stvrdila a poslala do života i toto dílko, nad kterým divadelní Múzy jistě drží ochrannou ruku. Jen ještě poznámku. Toto CD si mohou zájemci koupit pouze při divadelních představeních Kytice přímo v divadle. Jinde ne.

A tak jsem se jako redaktor Broumovských novin ještě před představením v divadle zeptal režiséra pana Jana Holka.

Milý Jene, první otázka. Už v minulém roce jsem napsal o divadelním představení ZUŠ Broumov, že se nejedná o nějakou školní besídku, ale o zcela regulérní divadelní představení, které mne chytilo za srdíčko a nejen mne, protože celý divadelní sál byl evidentně na výsost spokojen. A že skoro nechápu, jak jsi dokázal za pouhých několik měsíců dostat žactvo dramatického kroužku při ZUŠ na úspěšné zdolání tak vysoké laťky. Pro mne to byl zázrak. Dnes spolu sedíme v divadle a před námi je opět divadelní představení jako dovršení dalšího roku tvého působení na ZUŠ. Představení na téma Erbenovy Kytice. Ještě jsem je neviděl a tak mi řekni, na co se mám těšit.

Jan Holek: Rád ti to povím. Loni jsme hráli vlastně takovou klasickou pohádku. Teprve jsme se seznamovali, protože jsem učil první rok. Učili jsme se divadlo hrát a žáci vlastně teprve zjišťovali, co to obnáší. Snažili se a chytilo je to, což bylo na jejich práci výrazně znát. V letošním roce jsme již přemýšleli, jak zkusit něco složitějšího. A sami žáci chtěli dělat něco se zpěvy, něco jako muzikálek. Napadla mě Kytice. Už dlouho jsem ji nosil v hlavě, ale přišla mi hrozně těžká. A potom s tímto nápadem přišly i děti. Prostě jsme se s tím nápadem sešli a to bylo úžasný. Takže jsem na to kývl, přestože jsem si byl vědom náročnosti práce na takovém projektu. Aby výsledek byl pro diváky sdělný a aby něco přinesl. Aby nebyl polovičatý. Postupem času jsem zjistil, že jsme udělali velice dobře, projekt dostával své pevné obrysy a na světlo se klubal stále lépe. Děcka začala práce velice bavit, mne také a muziku jsem během zkoušení dělal přímo na ně. Jsem spokojen. Oni do toho šli naplno. Byla to perfektní práce. Nesmím to před nastávající premiérou zakřiknout. Už jsme ale dnes odehráli pro školy dvě předpremiéry s dobrou odezvou a spokojenost. Ale také jsme si ověřili, protože obě předpremiéry jsme hráli pro školy – sice pro starší žáky – ale pro školy, tak se potvrdilo, že téma Erbenovy Kytice je téma závažné, vyžadující i určité životní zkušenosti a že představení je určeno především divákům dospělým.

Takže dnes je premiéra vlastně třetím představením. No klobouk dolů! Vytrvalost a energie vám všem tedy nechybí. No budu se ptát otázkou druhou. O tobě je mi už známo, že tě práce baví a je ti koníčkem, což je ideální stav pro schopnost něco dokázat. A v Broumově jsi dokázal už nemálo. Ať již s divadelním souborem WOKNO, Zahradě a nebo se souborem Hlavy při ZUŠ. Na jednoho dojíždějícího člověka výkon ojedinělý. Proto mi dovol otázku osobní. Mně nějak tamtamy donesly, že snad v Broumově končíš, což je pro mne šok. Povídej.

Jan Holek: Úplně se neděs. Je pravda, že končím v Broumově pracovně. Ale divadlo, ať již se souborem WOKNO, nebo s Hlavami bude zatím pokračovat. Byl bych rád, kdybychom aspoň pokračovat mohli. HLAVY mají krásně našlápnuto a práce baví je i mne. Mne dokonce dosti „nabíjí". A WOKNO rozhodně taky nekončí. Má teď jen malou pauzičku, zkoušet začneme zase v září a na podzim by měla být nová premiéra. A Zahrada – to jak bude nevím. To právě spadalo do mojí práce při agentuře Broumovsko a tam jsem skončil. Takže jestli někdo přebere například Noční zahrady, ale i další akce co tam byly – to už nevím. Uvidíme.

Nebo neuvidíme. Takže otázka nebo téma třetí. Jsi skvělý hudebník a skladatel hudby o tom žádná. A já když vidím, jak nádherně ti zpívají HLAVY, klobouk dolů. Ale zároveň si uvědomuji, že to jsou mladí zpěváci a zpěvačky, kteří skřivánky do hrdla od Pána Boha dostali. Jenže, a to je větší zázrak, tobě zazpívali a dobře herci WOKNA v Revizoru a to jsou, bohužel, většinou absolutní nezpěváci. Musel jsi jim hudbu napsat podle jejich možností a to je umění. A přitom nic nevadilo, znělo to dobře a představení bylo značně obohaceno a získalo další rozměr. Kdo ve světě hraje tuto sice Ruskou, ale světově proslulou komedii s písničkami? Broumov. Díky tobě.

Jan Holek: WOKNO. Nezpěváci až na výjimky, ale zase po činoherní stránce jsou někde jinde.

Téma čtvrté. Jene, co rodina. Víme, že bydlíš až za Náchodem a dojíždění je náročné na čas a taky peníze. Pro práci v divadle vzhledem k nočnímu konci představení i zkoušek je jedinou alternativou auto a vír v nádrži. A rodina, když stále chybíš doma – to asi jednoduché není.

Jan Holek: Rodina musí být hodně tolerantní, protože divadlo zabírá opravdu hodně času. Dříve jsem si to tolik neuvědomoval. Myslím tím to, jak rodina mými zájmy strádá. To se podstatně změnilo a já se snažím žít jak pro divadlo, tak pro rodinu a už si více hlídám své soukromí. Ani o jedno bych nerad přišel.

Ano. V tomto ohledu je na tom v divadle nejlíp divák. Zakoupí si vstupenku i pro manželku a případně děti a jde do divadla. Jene, moc ti děkuji za rozhovor a rád bych ještě aspoň krátce pustil ke slovu aktéry dnešního představení.

K mikrofonu mi odhodlaně přišli: Zuzana Rainová, Anna Lazorová, Klára Vašáková a Vojta Vašák.

Viděl jsem vaše představení před rokem, moc se mi líbilo. Nyní však už nehrajete pohádku. Erbenova Kytice je téma závažné. Proto se vás chci zeptat, jak se vám učilo letošní představení a jak se vám nyní hraje?

Kytice rozhodně není pohádka. Ale nám se to učilo dobře, protože tam není tolik textu. Recitace nebo při zpěvu se text lépe pamatuje. Navíc většina recitace je sborová. Takže vlastního textu pro jednotlivce je zde opravdu málo. A to se nám líbí.

Vojta Vašák: Já za sebe mohu říci, že když pan režisér nám na počátku nastínil, co jak budeme hrát, byl jsem z toho značně vyděšený. Netroufal jsem si a vůbec se mi do toho nechtělo. Ale když jsem pak postupně zjistil, jak se dílko vybarvuje a co vzniká, jsem opravdu rád, že jsem neutekl a šel do toho. Moc se mi práce v souboru nyní líbí.

Řekněte mi, jak se vám spolupracuje s panem režisérem. Téměř sborově – výborně. Jak také jinak že. Ovšem, když jsem si poněkud překotné odpovědi přebral, jasně mi vyšlo, že si dobře navzájem rozumí a rádi spolupracují na společném projektu.

A protože i v divadle občas pracuje šotek Škodivík, vyřádil se tentokráte na mně. V této části rozhovoru mi vypnulo samo od sebe záznamové zařízení a já to zjistil až doma. Ještě se mi to nestalo, ale konečně vše je někdy v životě poprvé. A tak už nevím, která ze slečen mi říkala, že se právě pokoušela dostat na hereckou školu, ale zatím se to nepovedlo. Bude to ale zkoušet dál. Já jí budu držet palce. Vím, že herců, kteří u přijímacích pohovorů nejprve vypadli, bylo hodně, a přesto jsou dnes dobrými herci. Pak jsme měli ještě téma tréma. Samozřejmě, že ani Hlavám se taková věc nevyhne. Tréma patří k divadlu jako rafiky k hodinám. To je jasné. A neopouští ani profíky. A je zrádná. Někdy vůbec nic a někdy – hrůza! A tak se ptám dál. Kdo vám ke Kytici zhotovil kostýmy? Kostýmy jsou práce paní Ines Šťovíčkové ze Křinic. Jo a chceme ještě, aby jste poděkoval panu Miloši Rainovi, který jako dobrý duch divadla s námi moc spolupracuje a pomáhá se vším, co je třeba na představení vyrobit. A Tomáš Cirkl. Vybavil všechny vlastními mikroporty, takže recitace a zpěv je zřetelně rozumět. A líčení všech – no přece paní Denisa Koudelková, která je také se svojí firmou Sudetka hlavním sponzorem představení. A už se všichni hrnou do divadelní šatny, připravit se na premiéru.

Pln očekávání tedy odcházím do divadelního sálu. A už to začalo. Známé Erbenovy texty. Ale to provedení. Těch nápadů ještě více umocňujících emoce vyvolané Erbenových textem. Například báseň Polednice končí veršem – Matku vzkřísil ještě stěží, ale dítě zalknuté. A v nastalém tichu napříč jevištěm pomalu odjíždí na kolečkách malý dřevěný dětský koník. To je síla. Celé představení probíhá v hrobovém tichu. Každý se bojí zatleskat, aby snad nenarušil dramatickou stavbu a sled představení. Ovšem nakonec představení po efektním finále sál vybuchuje bouřlivým potleskem. A poctivým, neutuchajícím. Zaslouženým.

Antonín Kohl

Foto Milan Kulhánek