Rozhovor s psycholožkou Masarykovy školy Michaelou Krutilovou

Jak byste popsala uplynulý rok z pohledu Vaší profese?

O změnách, které uplynulý rok přinesl, bylo napsáno a řečeno již mnoho. Vystřídala se celá paleta pocitů od obav, zmatku a nejistoty, až po zklamání a frustraci. Vše bylo nové a my se učili situaci přizpůsobit. Ale nezapomeňme i na dílčí úspěchy a nové dovednosti, které nám tato doba přinesla. Pro mě, jako pro školního psychologa, bylo toto období smutnější a méně naplňující než obvykle. Ve škole je ticho a prázdno, výrazně se omezila možnost osobního setkávání s žáky a rodiči a práce s třídními kolektivy je v současnosti také velmi limitovaná. Jsem ale ráda, že jsem mohla pracovat po celou dobu a být tu pro děti a rodiče, kteří potřebovali podpořit a pomoci. V určitých obdobích bylo setkávání možné pouze online nebo telefonicky. V mé profesi je ale osobní kontakt nenahraditelný a proto mě těší, že nyní mohou přijít do školy jak rodiče, tak děti, a se zachováním bezpečnostních opatření se můžeme scházet osobně.

Objevují se děti s vážnějšími problémy, které přímo souvisejí se sociálním odloučením od svých spolužáků a školy jako takové?

Ano. Pro část dětí, se kterými pracuji, představuje škola bezpečné místo a jediný sociální kontakt. Již víme, že izolace a pasivita dětí v současné době je velkým problémem a zahrnuje všechny oblasti jejich života – tělesnou, duševní, sociální i hodnotovou. Již před vypuknutím pandemie bylo velkou částí mé práce směrování dětí k otevřenosti, laskavosti a pomoci druhým, sdílení a aktivnímu trávení volného času. Nyní děti bohužel z různých zdrojů neustále slyší, že je třeba se chránit, držet si odstup, zavřít se doma, vydržet sedět hodiny u počítače a nevídat se s kamarády, aby neohrozily sebe ani druhé. V tom vidím velké nebezpečí a obávám se, že tyto problémy se budou teprve postupně projevovat. Vedle toho jsou zde také děti, které trpí trémou a sociální úzkostí a pokud nemohou tyto dovednosti trénovat, jejich stav se zhoršuje a návrat do běžného režimu pro ně bude velice náročný. Nezapomeňme také na děti, které nemají doma bezpečné prostředí a v rodině přetrvávají vztahové a komunikační problémy.

Lze pozorovat rozdíl v tom, jak přijímají aktuální situaci žáci 1. a 2. stupně?

Pravdou je, že všichni žáci, se kterými v současné době pracuji, se těší na návrat do školy. U mladších žáků lze pozorovat, že se se situací vyrovnávají snadněji, a to především v případě, že mají rodiče, kteří je podpoří, pomohou se školní přípravou i organizací volného času a udržením pravidelného režimu. U starších žáků vidím větší demotivaci, je pro ně těžké si práci naplánovat a vydržet. Tato situace trvá pro žáky druhého stupně už příliš dlouho a stálá nejistota návratu je obtížně zvladatelná. Máme radost, že hodně žáků na naší škole využívá konzultační hodiny, kde se mohou osobně sejít s učitelem a individuálně probrat učivo. A všichni, větší i menší žáci, často zdůrazňují, jak už se těší na kamarády, výlety, tělocvik a hudební výchovu.

Mohou se s Vámi osobně sejít i děti z distančního okruhu výuky? A jde to i online?

Jasně! Jsem velice ráda, že se v současnosti můžeme scházet ve škole osobně. Když někdo preferuje z jakéhokoli důvodu online setkání, vídáme se na platformě Google Meet. Také je možnost telefonického kontaktu a s pár žáky z druhého stupně se pravidelně vídáme na messengeru. Možností je spousta a vždy se snažím přizpůsobit tomu, co je nejpříjemnější klientovi. Sama ale preferuji reálná setkání ve 3D, v tomhle směru jsem retro. (smích)
Jaký je na Vás kontakt a mohou se na vás obracet jak děti, tak rodiče?
Ano, jsem tu pro děti i pro rodiče. Na stránkách Masarykovy základní školy pod záložkou školní poradenské pracoviště najdete kontakt na mne i na Yvetu Nemešovou, speciální pedagožku a logopedku. Nebojte se zaklepat, zavolat nebo napsat, jsme tu pro vás.

Co byste dětem, potažmo rodičům doporučila?

Dětem bych ráda vzkázala, že to bude zase dobré. Ať se každý den trošku učí, trošku sportují. Ať chodí hodně ven a dělají to, co je baví. Ať pomůžou rodičům, když vidí, že toho mají moc. Ať pečují o kamarádství a nebojí se druhých lidí. Ať se nezavírají doma a ať otevírají oči, hlavu i srdce. A rodičům bych chtěla říct, ať šetří síly a zkusí vytáhnout pozitiva. Všechno nemusí zvládat perfektně, stačí to zvládat. Ať si dělají radost a nebojí si říct o pomoc. Ať zkusí dětem zprostředkovat kontakt s kamarády a pokud to není možné, ať jim je alespoň občas nahradí. A také aby byli v kontaktu se školou, jsme tu pro ně a rádi je vyslechneme, podpoříme a jsme připraveni hledat společné řešení. V neposlední řadě také rodiče prosím, aby dětem připravili klidné místo k učení, kde budou mít možnost se nerušeně soustředit.

Na závěr bych ráda poděkovala všem učitelům, asistentům, vychovatelům i vedení školy za to, že se přes všechny překážky stále snaží a dělají svou práci nejlépe, jak umí.