.png)
Škola, kde musí být učitelé vůči žákům vnímavější víc než jinde
Pondělí, 30. ledna 2012
V Broumově jsou čtyři základní školy. Jedna z nich je však „zvláštní". Zvláštní tím, že se při vyučování klade především velký důraz na výchovu žáků. Výchova dětí je zde, jak mi řekla zástupkyně ředitelky Základní školy, Broumov, Kladská, Zdena Rohanová, „minimálně na stejné rovině jako stránka vzdělávací."
Jak se stane, že se dítě ocitne ve vaší škole?
Do naší školy chodí žáci na základě rozhodnutí Pedagogicko-psychologické poradny (dále jen PPP) a Speciálního pedagogického centra (dále jen SPC) v Náchodě. Žáci k nám přicházejí většinou v průběhu školní docházky, protože nezvládají učivo na ZŠ. Trpí většinou lehkou mentální retardací, dyslexií, dyskalkulií, dysgrafií, autismem apod. Tyto poruchy často doprovázejí i problémy výchovné, problémy se sociálním prostředím rodičů. A proto se dostanou k nám, do naší praktické nebo speciální školy. Zásadním důvodem je však vždy neschopnost dítěte zvládnout učivo základní školy. V našich speciálních třídách jsou zařazeni žáci, kteří ze zdravotních a výukových důvodů nutně potřebují asistenci pedagoga. V případě potřeby zjišťuje úroveň rozumové inteligence problémového dítěte PPP a ta případně rozhoduje o jeho přeřazení do naší školy.
Je zde nějaký odborník, poradna v Broumově, nebo se musí se vším do Náchoda?
Musíme jezdit, i rodiče, do Náchoda. Když se nashromáždí více žáků s výše uvedenými problémy, přijede odborník - psycholog za námi a udělá vyšetření u nás ve škole nebo na některé ZŠ v Broumově. S PPP a SPC však spolupracujeme i v průběhu školního roku. Zveme psychology a speciální pedagogy na různé odborné semináře pro učitele, pro žáky zajišťujeme různé preventivní programy – např. šikana, agresivita, drogy, sexuální výchova a další.
Nejsou dnes u vás i ty děti, na které kdysi měli učitelé čas, které by se při trošce péče mohly učit na ZŠ?
Na ZŠ je učivo náročnější než u nás a ve třídě mají učitelé mnohem více žáků. Učitelům ZŠ již moc času na nějaké doučování nezbývá. Na některých ZŠ byly zřízeny funkce asistentů – pedagogů, kteří pomáhají s méně nadanými dětmi. Když i přes veškeré úsilí učitelů dítě učivo základní školy nezvládá, pak na základě rozhodnutí PPP přejde k nám. Já se domnívám, že ty děti, které u nás máme, sem opravdu patří. Vytváříme jim vhodnější podmínky pro jejich vzdělávání, protože máme ve třídě menší počet žáků, používáme speciální metody a formy práce, především však individuální přístup. Tak se našim žákům mnohdy začne více dařit po té stránce vzdělávací, někdy se zlepší i jejich chování. A z toho máme velkou radost. Hlavním smyslem výchovně vzdělávacího procesu u nás je vytvořit přímo každému dítěti konkrétní podmínky pro rozvoj jeho osobnosti. Někteří žáci mají na základě doporučení SPC a PPP vypracovány individuální vzdělávací plány.
Pro naši práci je typický, jak jsem již dříve poznamenala, individuální přístup ke každému dítěti. Ve třídě praktické je maximálně 14 dětí, na pracovní vyučování je asi osm. Můžeme se jim věnovat mnohem víc než na ZŠ. Avšak naši žáci mají mnohem víc problémů nejen výukových, ale i výchovných, zdravotních, často pocházejí ze sociálně slabších rodin. Ze strany učitelů to vyžaduje velkou trpělivost a důslednost.
Máte tu děti z dětského domova, z romských i z ostatních rodin?
Ano a velmi dobře je tu vidět, že nejdůležitější je pro každé dítě fungující rodina. To je vklad pro to dítě, který ukazuje, jak bude celkově úspěšné nebo neúspěšné v životě. A jestliže žije už od dětského věku v problémové rodině, tak se to prostě většinou táhne i do jeho budoucího života. Již od nejranějšího věku dětí jsou velmi důležité návyky, oboustranná citová vazba dětí a rodičů a vůbec celková komunikace v rodině. Také příklad rodičů velmi ovlivňuje jejich budoucí život.
Ne nadarmo se říká, že rodina je základ státu. Jak to je tedy s organizací vaší školy, s věkem vašich žáků?
Naše základní škola zahrnuje praktickou a speciální školu. Praktickou školu navštěvují děti s lehkou mentální retardací, kterým prostě nejde učení, ale jinak jsou zdravé. Vidí, slyší, nemají žádné zdravotní problémy, případně jen v lehké formě. Do této školy chodí jako všechny děti na základních školách do svých 15 let. Ve speciální škole jsou děti, u kterých jsou již problémy nejen intelektu, ale i zdravotní. Třeba špatně slyší, mají autismus, špatnou motoriku atd. Někdy se u nich vyskytuje více vad najednou. Jsou to děti se středním a těžkým postižením, neumějí se samy obsloužit. Tam se vyžaduje plně individuální přístup. K tomu máme navíc asistenty pedagoga.
Dělení na třídy zůstává? A kde v okolí jsou ještě podobné školy?
Ve speciální škole máme jenom 2 třídy. Jsou v nich zařazeni žáci se středním a těžkým mentálním postižením. Jsou tam např. děti i 15leté, ale jejich inteligence a zdravotní problémy jim nedovolují, aby zvládaly učivo praktické školy. V nejbližším okolí jsou ještě školy tohoto typu např. v Teplicích nad Metují, pak v Náchodě, Červeném Kostelci, Novém Městě nad Metují.
Takže v 15 letech dítě i u vás končí základní školní docházku?
Ve speciální škole může být i déle. Když si rodiče přejí, pak ředitelka školy může požádat Královéhradecký kraj o prodloužení docházky. Jinak ve speciální škole je docházka desetiletá, v praktické devítiletá.
Kam ze speciální školy odchází?
To záleží na rodině. Buďto dítě zůstane v rodině, nebo jde do nějakého ústavu.
Nějaké chráněné dílny?
Chráněné dílny také připadají v úvahu, záleží na postižení dítěte a také na tom, jestli jsou dosažitelné. Děti s těžkým mentálním postižením však většinou odcházejí do ústavů, kde mají zajištěnu odbornou péči, anebo se postará o ně sama rodina.
Děti u vás tedy nějak tráví víceméně čas po dobu školní docházky, mají své zvláštní učební plány, a když odtud odejdou, najednou zůstanou...
Vakuum, kam s ním... záleží na postižení. Děti ze speciální školy se už dále většinou nevzdělávají a děti z praktické školy mohou pokračovat v dalším studiu na odborném učilišti.
Člověku je smutno. To je sociální problém, to tu asi nevyřešíme.
Záleží na rodině, jestliže si to dítě nechá nebo ho dá do ústavu. Pracovníci SPC dávají určitá doporučení, co by bylo pro jejich dítě nejvhodnější.
Existuje u nás systém, instituce, která by automaticky ty děti, když ve speciální škole skončí, převzala, nebo by za rodiči někdo přišel a řekl: „Tak podívejte se, vy tady máte takto postižené dítě, když přežijete, že je uvidíte jednou za týden, že budete muset zaplatit měsíčně tolik a tolik peněz, tak to dítě bude mít životní náplň, bude mít nějaké zaměstnání, bude v kolektivu stejně postižených dětí, bude něco dělat, můžete za ním kdykoli přijet, navštívit, můžete si ho vzít zase kdykoli na 14 dní domů?"
Jsou taková zařízení i u nás. V Rychnově nad Kněžnou nebo na Hořičkách, Jánské Lázně atd. Ale to si musí ti rodiče ve spolupráci se Speciálně pedagogickým centrem v Náchodě sami zařídit.
A ta druhá škola, která tady u vás je?
To je praktická, kde žáci mají své vlastní osnovy – tedy školní vzdělávací program „Škola v pohybu". Je to vlastně bývalá zvláštní škola. Je na 9 let a děti zde absolvují základní devítiletou školní docházku a pak mohou jít na odborné učiliště. Naši žáci většinou odcházejí na „Střední odbornou školu Nové Město nad Metují". To je nejbližší střední škola pro žáky s lehčím mentálním postižením. Je to specializované odborné učiliště.
To znamená, že tyhle děti nemají šanci dostat se do normálního učení, jako ostatní děti z 9. třídy ZŠ?
Mají. Tady je prostupnost. Když budou chtít, mohou třeba i na střední školu, jako ostatní děti z 9. třídy. Zvláštní školou nemá dítě žádné omezení. Může se teoreticky dostat i na vysokou školu, školské zákony to umožňují, otázkou však je, jestli to děti zvládnou.
Je takový nějaký příklad? Nějaký váš žák? Třeba se vyučil?
Já osobně takový příklad neznám, ale z vypravování svých starších kolegů - učitelů znám několik světlých výjimek. To bylo však dávno, kdy na tehdejší zvláštní školu chodily děti s menšími problémy než nyní.
Střední odborná škola Nové Město nad Metují u nás otevřela v letošním roce pro naše žáky jednu třídu – obor kuchařské práce. Je to tříleté studium zakončené výučním listem. A pokud bude zájem a děti vydrží, budou se zřejmě postupně zřizovat další ročníky. Některé všeobecné předměty učíme i my. Odborný výcvik tu však vede pracovnice z Nového Města, také odborné předměty např. stolničení, potraviny a výživa, technologie, stroje a zařízení vyučuje učitelka odtamtud. Otevření odborného učiliště v Broumově znamená, že naši žáci mohou teď studovat střední školu již v místě svého bydliště. Přitom se jim zároveň sníží také finanční náklady na dojíždění, ubytování, stravování. Ušetří i hodně času. Domníváme se, že by se mohl snížit i počet uchazečů, našich bývalých žáků, na pracovním úřadě. Pro získání jejich vzdělání se vytvořily velmi výhodné podmínky. Teď bude ovšem záležet na nich samotných, jestli budou mít dostatek vlastní vnitřní motivace k dosažení našeho společného cíle – získat střední vzdělání a výuční list. Čas nám ukáže.
Povídali jsme si se zástupkyní Zdenou Rohanovou ještě dlouho. Rozhlížel jsem se kolem a pozoroval děti. Obyčejná škola. Snad jako jiné. Ale v něčem hodně zvláštní. Jakási empatie zde jakoby vládne. Pohledy i chování těch dětí svědčí o jejich vztahu ke svým učitelům. Není to submisivita, ale jistou oddanost tady cítit je. Snad své kantory mají opravdu rády. Moc bych to těm učitelkám a učitelům Základní školy praktické i speciální na Kladské ulici v Broumově přál.
.jpg)
.jpg)