Vlastnictví pro třetí tisíciletí

Petr Bergmann

Sobota, 2. října 2021

Sdílet na:

Fenomén vlastnictví prošel v posledních sto letech v naší zemi překotnými změnami, které byly vždy provázeny euforií jedněch za cenu křivdy na druhých.

Po vzniku republiky zasáhla pozemková, v tomto kontextu majetková reforma světskou a církevní, respektive řádovou aristokracii. Nacismus a antisemitismus kradl ve velkém nejen majetky, ale také lidské životy. Po druhé světové válce stát zabavil a lid si rozebral majetky českých Němců. Komunisté zestátnili nejprve průmysl a peněžnictví, následně kolektivizace připravila sedláky o půdu, zvířata, stroje a existenci. Socialistická ideologie zacházela s majetky lidí podle momentálních vrtochů soudruhů, kdo nesouzněl, trpěl. Když už bylo národní hospodářství na huntě, nastoupil demokratizační a transformační proces, který však provázela divoká privatizace, ze které jsme se dosud zcela nevzpamatovali. Vlastnictví je tedy zejména v českých zemích pojem pokřivený, zdeformovaný, zprofanovaný. Na vlastnictví, ať už je státní, obecní anebo soukromé, především na jeho kapitalistickou formu, je nahlíženo mnohdy pejorativně, s předsudky, odsudky a nezřídka také optikou čiré závisti.

Události několika posledních týdnů na Broumovsku však poukazují na další, tentokrát velmi zajímavý náhled veřejnosti na vlastnictví. Připomenu pozdvižení, které vyvolalo odsekání částí dvou skal na Pánově cestě v lesích benediktinského panství. Ačkoli, anebo právě proto, že destruktivní zásah vlastníkovi povolila Správa CHKO Broumovsko, zvedla se silná vlna nevole řady místních milovníků přírody a protest proti nevratným změnám na skalním reliéfu, který vytvářel génia loci celé dolní partie Pánovy cesty, se rozšířil na kritiku způsobů těžby kůrovcového dřeva na Broumovsku a Policku. Vzniklá občanská iniciativa respektuje restituční nárok a vlastnictví lesů benediktiny, nenamítá nic proti jejich hospodářskému využití, ale hlasitě se ozvala proti ničení cest těžkou technikou, plošnému kácení, svozovým praktikám a vzniku holin, v jejichž důsledku, v kombinaci s vyjetými rigoly v panenských lesních porostech bude významně snížena zádržnost vody ve vyšších partiích kopců a hor. Kritika, která již směřuje ke všem vlastníkům lesů na Broumovsku, kteří jsou nyní nucení kůrovcem napadené dřevo vytěžit. V době, kdy světem hýbe starost o vodu a ochrana vodních zdrojů je kladena jako jedna z nejvyšších priorit zachování civilizace, je požadavek na šetrnou těžbu zcela legitimní občanský postoj.

V Broumově se rozpoutala podobná diskuse místních v reakci na necitlivé řešení tepelné izolace a vnější omítky sídla Policie ČR na Masarykově třídě. Někdejší honosná Klemtova vila, obydlí prokuristy Schrollových závodů, byla znetvořena již v poválečných letech. Z výstavné vily ve stylu historismu se postupným odsekáváním zdobných prvků, výměnou oken, volbou omítky a v minulém roce instalací naprosto odpudivého schodiště a bezbariérové rampy se zastřešením stal příkladný objekt, jak by se nemělo k historickému dědictví přistupovat. Polepení této, již zcela sterilní hmoty polystyrénovou izolací a aplikace omítky se šmoulově modrým nátěrem završuje dílo zkázy. Podobně dopadla budova nedaleko odtud přes ulici, majetek města, klub Rok. Někdejší Kaulichova vila, srovnatelně hodnotný, historizující dům, zdobený vitrážemi, balustrádami a dalšími prvky, skončil jako kanárkově žlutě zářící přízrak nevkusu a neúcty ke sdíleným hodnotám. Takových příkladů je však jen v Broumově několik, další bychom našli v Olivětíně, v Meziměstí i jinde, a i v tomto případě, zdá se, míra trpělivosti a letargie veřejného mínění přetekla.

Dobrý pocit lze mít jen z jediného: veřejnost je citlivá, akceschopná a reaguje velmi správně a přesně na devalvaci a ohrožení přírody, památek, estetiky míst a budov, krajinného a architektonického rázu a umí se ozvat. Apel, který vyslala veřejnost svými aktivitami je jasný a odpovídá své době: požadavek zodpovědného vlastnictví. Zhoršující se globální ekologická situace nutí veřejnost důkladně se zabývat životním prostředím, dostupností základních zdrojů, jako je voda a čistý vzduch a ochranou lesní a zemědělské půdy bez ohledu, komu dočasně patří. Vlastnictví, jak ukazují naše dějiny, je věc vrtkavá, nestálá, ošidná. Kvalita ovzduší, vody a půdy musí být věcí nás všech, bez ohledu na vlastnictví. Stejně tak mizející kulturní a historické dědictví, poklad naší identity, identity místa, regionu, hodnota, která jako jedna z mála přetrvá lidské životy a vlastnické vztahy. Je požehnáním, když se hlas veřejnosti ozve tam, kde je dědictví předků nevratně ničeno, ignorováno a naše vnímání prostoru, krásy, sdílených hodnot a životní pohody je převraceno arogancí a liknavostí institucí. Jediné přijatelné vlastnictví pro nadcházející tisíciletí je vlastnictví odpovědné. Vlastněme domy, půdu, stroje, auta a jiný majetek, těšme se z věcí, chceme-li, ale pěstujme vyšší úroveň odpovědnosti, než na jakou jsme byli doposud zvyklí, k jaké jsme byli v dobách minulých vedeni. A to už by měl být apel každého jednotlivce k sobě samému, protože všichni jsme vlastníky něčeho. Vlastníme továrny, chalupy, byty, vozidla, pole, zahrady a louky, ale třeba i obyčejné zubní kartáčky, spotřebiče, telefony, případně odpad z toho, co už vlastnit nechceme. Výkon vlastnických práv je v současné době především závazek, že budeme s vlastněným nakládat tak, abychom zátěž na životní prostředí, včetně smogu vizuálního, svojí činností zbytečně nezvyšovali. Možná je to dáno životem na stále ještě krásném Broumovsku, že je zde veřejnost k necitlivým zásahům striktně odmítavá. Proto se také tento portál jmenuje Naše Broumovsko, čímž je vyjádřena společná vůle sdílený životní prostor chránit a kultivovat. Instituce by měly citlivost a aktivitu občanů vítat a podporovat a v jejich nárocích na péči o životní prostředí a ochranu architektonického a všeobecně kulturního dědictví jim vycházet vstříc.