Všeobecná úskalí distanční výuky

Setkal jsem se s několika pohledy, od těch smířlivějších až po úplně zkreslené a hlavně neprávem odsuzující představy. Výjimkou není domněnka, že kantoři teď mají méně práce, prostě si odučí "svoji hodinu" a poté se mohou věnovat volné zábavě.

Nejsem učitel, ale možnost nahlížet do prvostupňové problematiky v mém nejbližším okolí z pohledu asistenta pedagoga mi snad dovoluje podobné názory uvést do reálnější podoby. Kantoři to jednodušší nemají. Někteří byli nuceni si své třídy rozdělit do několika skupin, takže mnohdy učí až do odpoledních hodin. Vysvětlování látky je přitom výrazně náročnější. Děti se v domácím prostředí nedokáží, celkem pochopitelně, tolik soustředit. Odosobněná a často selhávající technická rovina nemotivuje k bůhvíjakým výkonům. Není třeba si nic nalhávat, některé děti nemusí učení ani v klasické podobě, jediným tmelem, který jim pomáhal pobyt ve škole "přežít", byla přítomnost spolužáků a vědomí, jak si spolu o přestávkách poklábosí, případně se trochu proženou po třídě. Když toto nemají, musí se to na jejich výkonu projevit. Což platí víceméně pro všechny.

Učitelé přitom pohled na smutné obličeje rovněž dvakrát nepovzbuzuje, možnost výuky je k tomu značně omezená, je třeba hledat stále nové inspirace tam, kde už jich ve skutečnosti mnoho nezbývá. Vyučující musí stejnou látku opakovat ve smyčkách několikrát za den, s neskutečnou trpělivostí, bez zřetelnějších známek únavy, které by žákům vzaly i ty poslední střípky nálady. Do toho, jak bylo zmíněno, někomu - třeba i samotným učitelům - neustále vypadává obraz nebo zvuk. Výjimkou pak pro učitele nejsou podvečerní on-line setkání s dalšími žáky, tedy v podstatě celodenní zírání do malého monitoru. K tomu víceméně neustávající konzultace s rodiči, předávání látky, složitá příprava na další den.

Toto nemá být zamyšlení, které lituje učitele a prosí ostatní o empatické souznění. Těžké to dnes mají téměř všichni. Jde pouze o snahu vnést do mnohdy zmatečné situace jasnější pohled. A o nastínění faktu, že ani učitelé nejsou z distanční výuky pranic nadšeni, a že si - podobně jako většina žáků a rodičů - nepřejí nic jiného, než aby se vše co nejrychleji vrátilo do tradičních, lépe řečeno normálně zajetých kolejí.