"Žádná totalita nemůže vzniknout a následně existovat, pokud ji svým tichým souhlasem netoleruje většina," to jsou úvodní slova vítězného příběhu Ester Hadašové

RENÉ HERZÁN

Pondělí, 29. května 2017

Sdílet na:

Ester Hadašová z 2. ročníku Gymnázia Broumov dosáhla ojedinělého úspěchu, když vyhrála v soutěži Příběhy 20. století, kterou pořádalo Post Bellum. Ester zvítězila s příběhem o Angelice Hanauerové, signatářce Charty 77. Finále se uskutečnilo v Praze ve čtvrtek 25. května v domě U Kamenného zvonu.

Ester, vyhrála jsi v soutěži Příběhy 20. století, kterou pořádalo Post Bellum. S příběhem o Angelice Hanauerové, signatářce Charty 77. Jak jsi vlastně soutěž objevila?

Soutěž jsem přímo já neobjevila, ale jedna rodinná známá, Zuzka Ouhrabková. Pracuje pro Post Bellum a na soutěž mě upozornila. Dřív jsem se nikdy žádné soutěže neúčastnila, ale tato mě zaujala, a tak jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Omyl, dala jsem do toho hodně, zároveň se mi však hodně vrátilo v nových zkušenostech a poznatcích.

Většina mladých lidí by asi měla problémy vůbec vysvětlit co to je Charta 77. Jak ty vnímáš tuto dobu? A proč ti imponuje zrovna Angelika Hanauerová?

Díky tomu, že jsem se devět let učila doma, měla jsem dost času a prostoru přijít si na to, co mě baví a díky nekonečným diskuzím s rodiči (žádné téma nebylo tabu), se můj všeobecný přehled rozrostl. A tak jsem si dospěla k tomu, že si ráda zjišťuji informace o minulosti té blízké i vzdálené, protože mě to baví, a také si myslím, že je důležité orientovat se a poučit se z minulosti, protože je tolik historických událostí, které se stále opakují, jen v jiné době a s jinými kulisami. Období Charty 77 vnímám jako opravdu těžké a zároveň velmi důležité období, právě Charta 77 sama je pro mě připomínkou toho, že většina českého národa radši bude zticha a přizpůsobí se, než aby měla problémy, i když se jedná o její svobody a práva. Samozřejmě nikdo nemá právo soudit rozhodnutí druhých a jediné co můžu, nebát se říkat svůj názor nahlas a hájit svobodu, bez ohledu na následky, s kterými ovšem musím počítat.

Angelika je pro mě významná, stejně jako všichni signatáři Charty, právě proto, že se nebála a byla natolik morálně silná, že se za svůj názor postavila. Líbí se mi, že Angelika se nikdy nesnažila být slavnou či obdivovanou osobou, prostě dělala a dělá, co bylo v jejích silách, aby si udržela své morální hodnoty a dál si žila a žije svůj život přizpůsobený tomu, co nastalo.

Finále soutěže se uskutečnilo v Praze v domě U Kamenného zvonu. Jak probíhalo?

Vlastně se nejednalo o finále, pouze o vyhlášení výsledků. Samotné finále probíhalo neveřejně, kdy porota sestavená z publicistů vybírala konečné pořadí pěti finalistů, které nejprve zvolila porota složená z historiků. Upřímně nejsem moc schopná popsat co se zde dělo, protože do vyhlášení mé kategorie jsem byla poměrně nervózní a poté v obrovské euforii, takže jsem okolí moc nevnímala.

Studuješ 2. ročník Gymnázia v Broumově. Co potom? Jaký je tvůj životní cíl?

Odpověď na tuto otázku je i pro mě docela záhadou. Vzhledem k tomu, že od narození žiji se zvířaty na samotě, obklopená přírodou, stále mě to táhne tímto směrem (veterina), zároveň mě však hodně zajímají a baví humanitní vědy např.: historie, filozofie a žurnalistika a doufám, že ten rok a kousek, co ještě mám na to rozhodnout se, kam bude směřovat moje budoucnost, mi bude stačit.

Životní cíl?... žít?

(Post Bellum je obecně prospěšná společnost, která se zabývá zaznamenáváním a archivací vzpomínek pamětníků významných historických událostí. Z těchto materiálů připravuje výstavy a spolupracuje s nejrůznějšími médii na výrobě dokumentárních pořadů. Základem jeho činnosti je uchování nasbíraného zvukového, obrazového a textového materiálu a jeho prezentace široké veřejnosti.)

S čistým svědomím ve špatném světě