"Zahraniční pobyt byl pro mě jednou z nejdůležitějších životních zkušeností," říká Eva Vodochodská z Broumova

KATEŘINA OSTRADECKÁ

Úterý, 29. ledna 2019

Sdílet na:

Díky Vzdělávacímu fondu AMOS se archivářka Eva Vodochodská mohla vydat na dvouměsíční pracovní stáž do Diecézního archivu v rakouském městě Sankt Pölten. Níže najdete krátký rozhovor o její zahraniční zkušenosti, a kdo by se chtěl inspirovat, může zažádat o stipendium v letošní výzvě fondu AMOS. Více informací ZDE. Uzávěrka přihlášek je 31. května 2019.

Evo, co všechno tě na pracovní stáži v Rakousku potkalo?

Mé působení v Sankt Pölten, kam jsem vycestovala díky Vzdělávacímu fondu Amos a programu Erasmus+, je možné rozdělit na dvě části. První je samotná pracovní stáž v diecézním archivu, který spravuje především archiválie vzešlé z působení diecéze Sankt Pölten a jednotlivých farních úřadů. Vyzkoušela jsem si pořádání archiválií dle rakouských pravidel, práci s pořádacím softwarem a vytvoření pomůcky pro badatele. Bylo velmi zajímavé sledovat rozdíly mezi českým a rakouským archivnictvím. Druhá část mého působení byla badatelská činnost k mé připravované dizertační práci o opatské knihovně broumovských benediktinů. Pravidelně jsem jezdila do Rakouské národní knihovny ve Vídni studovat publikace, které v České republice nejsou dostupné. Navštěvovala jsem také okolní benediktinské kláštery, soustředila se na jejich knihovny a zjišťovala jsem, zdali i v nich fungovala vedle konventní knihovny nějaká další. V neposlední řadě jsem se věnovala také studiu německého jazyka.

Co tě na stáži překvapilo?

Nejvíce jsem při mé práci byla překvapená z rozdílnosti českého a rakouského archivnictví. Naše archivy bohužel stále nemají takové finanční a personální možnosti, navíc pořádání a zpřístupňování archiválií je u nás stále mnohem složitější. Zajímavé bylo také sledovat odlišnosti mezi kulturami, ačkoliv jsme si geograficky tak blízcí, myšlenkově jsme občas velmi vzdálení.

Co ti cesta dala, vzala?

Zahraniční pobyt byl pro mě jednou z nejdůležitějších životních zkušeností, největším přínosem bylo získání určitého nadhledu. Měla jsem možnost pracovat v týmu profesionálů, kteří platí za jedny z nejlepších v oblasti zpřístupňování archiválií široké veřejnosti napříč celou Evropou – ředitel tohoto archivu, Dr. Thomas Aigner, je zároveň ředitelem mezinárodní archivní organizace ICARUS. Během návštěv v paměťových institucích a klášterech jsem také navázala nové kontakty s lidmi, kteří se věnují podobným tématům jako já. Velmi přínosné bylo také každodenní aktivní používání německého a anglického jazyka.