„Dientzenhoferové splnili zadání na jedničku s hvězdičkou,“ říká v Páteční štafetě Petr Staněk

René Herzán

Pátek, 15. října 2021

Sdílet na:

V nové rubrice Páteční štafeta, která bude vycházet každý pátek, oslovil Pavel Frydrych zástupce ředitele broumovské ZUŠky, výtvarníka a historika architektury Petra Staňka. Ten posílá pomyslnou štafetu starostovi Broumova Jaroslavu Bitnarovi.

Co si tak mohl Dientzehofer myslet, když mu opat Zinke ukázal z terasy kláštera Broumovsko a řekl mu: „Potřebujeme postavit v našich vsích kostely. Tak pro nás něco vymyslete.“

Pokusím se odpovědět v trochu širších souvislostech. Zbudování nových venkovských kostelů plánoval opat Zinke nepochybně dlouho před tím, než se roku 1719 celá akce rozjela výstavbou kostela ve Vernéřovicích. Účetní knihy dokládají, že stavební materiál pro tento kostel se začal připravovat už od jara 1708, to znamená o rok dříve, než do služeb broumovsko-břevnovských benediktinů nastoupil Kryštof Dientzenhofer. Vystřídal tak Pavla Ignáce Bayera, jehož Zinke ze svých služeb propustil (Bayera zdědil po opatu Sartoriovi a s jeho činností nebyl moc spokojený). Již v roce 1708 musel tedy existovat nějaký architektonický návrh alespoň pro Vernéřovice, ne-li pro další nové kostely...

Z pojetí vernéřovického kostela je jasné, že původní plány Kryštof Dientzenhofer přepracoval a určující rysy této stavby se pak opakují u dalších kostelů broumovské skupiny: jednoduchá konstrukce, falešné dřevěné „klenby“ (s výjimkou Božanova, kde je klenba zděná) a úsporné architektonické článkování.

Opat Zinke mohl tedy oběma Dientzenhoferům říci asi toto: „Chci, aby kostely nebyly moc nákladné — přece jen jich je osm, a to není málo. Přesto však musejí být důstojné a krásné — aby je místní lidé vzali za své a aby zároveň reprezentovaly mé výsostné postavení v tomto kraji.“ Nedokážu odhadnout, co si o tom architekti mysleli, ale každopádně jim bylo jasné, co po nich Zinke chce. Jeho zadání splnili oba mistři na jedničku s hvězdičkou... 

Poznámka: Plány ke kostelům broumovské skupiny se bohužel nedochovaly — pravděpodobně shořely při požáru broumovského kláštera a velké části klášterního archivu v roce 1779.  

Co vás v poslední době potěšilo?

Když už mě něco potěší, tak to jsou takové ty běžné maličkosti, o nichž nemluvím, ale o to intenzivněji je pociťuju. Ale přece jen mě jedna neběžná věc nedávno potěšila: Před dvěma týdny jsem dostal obrázek od svého bývalého žáka, který teď studuje pražskou Akademii výtvarných umění.  

Kdyby za vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Návštěvu, která v Broumově ještě nikdy nebyla, bych nejprve vzal na náměstí, kde bych mimo jiné upozornil na nádherný mariánský sloup. Poté bych doporučil prohlídku areálu kláštera a dřevěný kostel na hřbitově (obojí je národní kulturní památkou). No a rozhodně bych svoji návštěvu poslal na výlet po okolních vesnicích, zhlédnout nejen kostely broumovské skupiny, ale i unikátní statky broumovského typu.

Jaká kniha leží na vašem nočním stolku?

Momentálně žádná — už několik měsíců študuju objemný fascikl stavebně historického průzkumu výše zmíněných venkovských kostelů od Dr. Horyny a Dr. Vilímkové z roku 1978. Pokud mám na čtení knížek nějaký čas, tak to je především odborná literatura z oblasti architektury, která je velmi poučná ve všech možných ohledech.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Nemám rád hypotetické otázky, přesto se však zeptám, a to přímo našeho pana starosty Bitnara: Pokud byste měl neomezené možnosti a podmínky, třeba jako v nějaké pohádce, co byste udělal pro to (či jakou strategii byste zvolil, respektive jaké kroky byste podnikl), aby se do budoucna omezil odliv obyvatel našeho města?