„Imponují mi lidé, kteří mají sny, pro které jsou ochotni mnoho udělat a obětovat,“ říká Ida Jenková

René Herzán

Pátek, 12. listopadu 2021

Sdílet na:

Zakladatelka Polického symfonického orchestru Petra Soukupová vyzvala v rubrice Páteční štafeta bývalou starostku Police nad Metují, učitelku, Idu Jenkovou.

Ráda bych tímto oslovila člověka, který byl jeden z nejklíčovějších lidí u zrodu našeho orchestru. Žena, které bych chtěla položit mnoho otázek a nebylo stále tolik času, abychom je probraly všechny. Je to Ida Jenková, bývalá starostka Police nad Metují, která náš orchestr i nasměrovala k podpoře regionu. Ido, nejdříve bych se Tě chtěla zeptat, jak se máš? Jak se žije bez role starostky? Vždycky jsem se Tě chtěla zeptat, proč jsi tenkrát nezapochybovala a půjčila jsi, nám dětem, divadlo na zkoušky symfoňáku, který ani v té době ještě neexistoval, proč jsi podpořila právě náš nápad? Děkujeme za to!

Milá Péťo, zdravím, děkuju a „MÁM“. (Tak jsme potvrzovali úspěšnou předávku štafetového kolíku tomu, kdo už byl rád, že má svůj úsek za sebou.) A MÁM se i dobře. Vlastně velmi dobře. V souvislosti s ukončením mé služby městu především svobodně. Tvoje otázka mě vrátila zpět v čase a přiměla k zamyšlení.

Optimalizace sítě středních škol v 1. dekádě tohoto století rozhodla o zrušení učiliště v Polici. Definitivně jsme ve městě přišli o potřebnou skupinu mladistvých, která by v obci a s obcí žila. Patnáctiletí se přirozeně rozprchávají do škol, do světa. Základní umělecké školy se se svými absolventy loučí po 12 letech výuky. I ta naše. Někteří se za dalším studiem vydávají profesně, pro většinu ale ukončení docházky znamená ztrátu motivace a odložení nástrojů do futrálů…

Symfonický orchestr mladých sliboval udržení mladých ve městě, možnost pokračování v hudbě se zhodnocováním získaných znalostí a zkušeností. Imponují mi lidé, kteří mají sny, pro které jsou ochotni mnoho udělat a obětovat. Mají vize a čiší z nich zarputilost a odhodlanost. A Vy jste byli safra zarputilí!!!

Myslím, že každý rozumný starosta čeká nejen na podporu svých aktivit, ale i na jakýkoli zajímavý a smysluplný podnět pro zkvalitnění života v regionu. Díky Mirku Pichlovi jsem se snažila město vést v souladu s jeho historickým odkazem, ale zároveň se nebát nových stop. Seidlmanová - Jenková se nezapíše do análů jako pánové Pelly či Katchner… Léta jsem si lámala hlavu tím, čím ruku v ruce s tradičními akcemi město v novodobé historii zviditelnit – i navenek. Ani ve snu mě nenapadlo, že sláva PSO se bude hvězd dotýkat… O to víc se raduju, že jsem jen maličko pomohla velkému projektu, který obdivuhodně vedeš, řídíš, naplňuješ, žiješ, zlidšťuješ, profesionalizuješ, miluješ… Který Ti bere i dává slzy radosti i smutku, zadostiučinění i zklamání.

PSO jsi Ty. A Ty jsi moje malá velká přítelkyně. Přidaná hodnota, od které se neustále s pokorou a úctou učím žasnout, obdivovat, snít, rvát, pracovat a nevzdávat. Ty, Vy všichni PSOáci jste pro mě nadějí, obrovskou nadějí… DĚKUJU!

Co Vás v poslední době potěšilo?

Radostí je rodina, vnoučata. Přátelé, kolegyně a kamarádi. Děti ve škole. Naše kočičí smečka. Maringotka Kikina a spousta každodenních maličkostí.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

Z našich cest po republice i po světě si přivážíme nespočet zážitků, ale především přátel, které rádi zveme a provázíme naším krásným regionem. Mnoho z nich se vrací v kterémkoli ročním období a společně si užíváme třeba procházku malebnou obcí Maršov se zastavením v Hanišově dvoře. Rozhled od kaštanu ve Velkých Petrovicích se taky neomrzí a při pohledu od Sekyry na Krkonoše a Ostaš všem připomínám projížďku s panem Václavem Větvičkou, který se nechal inspirovat k poslednímu dílu svého Dobrého jitra. Poslechněte si v archivu ČR.

Jaká kniha leží na vašem nočním stolku?

Nikdy tam není jedna. Momentálně vede pedagogická literatura… Vracím se neustále k zatím poslední knize Standy Kubína A stříbrný peníz… Rozečtené mám Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptala?

Běh života mě v posledních dvou letech zavál do broumovských škol. Na Hradebku i na Masaryčku. I za tuto skutečnost děkuju. Konec pedagogické kariéry žiju v nelehké době v báječném kolektivu učitelů stejné krevní skupiny.

Milý pane řediteli, Honzo, (Pozn. redakce – ředitel Masarykovy základní školy v Broumově Jan Voborník) vím, že by ses momentálně asi na všechno vykašlal. Děkuju Ti, že společně s paní zástupkyní Renatou táhnete tu nelehkou školní káru s noblesou, trpělivostí, otevřenou náručí, srdcem i potřebnými mantinely k dětem, rodičům i nám.

A moje otázka? Co Tě jako ředitele školy trápí nejvíce – byrokracie, finance, inkluze nebo něco úplně jiného?