Broumovsko se mi zakouslo do duše

-red-, foto archiv K. Karvovského

Pátek, 18. října 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá hudebník, průvodce a překladatel Kryštof Karvovský.

Jakub Gruss: Rád bych se zeptal mého kolegy a talentovaného hudebníka Kryštofa Karvovského, co dělá, když mu Broumovsko náhodou přerůstá přes hlavu. A na kolik hudebních nástrojů by se ještě rád naučil hrát.

Kryštof Karvovský: Děkuji za tuto otázku, na kterou nedokážu ale řádně odpovědět, protože nedovedu svá přemýšlení, názory, vzpomínky a další skutečnosti spojené s Broumovskem zahrnout do několika jednoduchých vět. Broumovsko, nevědouc jak a kdy, se mi zakouslo do duše a vidím, že se z toho nedostanu, a ani nechci. Jednou jsem to zkusil a nedopadlo to dobře. Broumov a celý region beru jako svůj domov, i když jsem vyrůstal ve Slezsku za železnou kurtinou hned u hranic a jako dítě hleděl jen na zaoraný hraniční pás, který jsem nesměl přestoupit. V dnešní době nejsilnější vazby mám právě na Broumov a Broumovsko, i z důvodů, které vědí ti, co mě aspoň trochu znají. Bohužel mentálně Polsku nepatřím, hned z několika důvodů. Za prvé jsem původem německé národnosti, což v Polsku není moc vítáno, vůbec hlásit se veřejně k menšinám tam není snadné. Na polské straně byl docela velký problém, že jsem ukončil s nejlepším vyznamenáním dvě státní polské univerzity a polští zaměstnavatelé to nemají rádi, čemuž vůbec nerozumím. Vryla se do mě určitě i spousta dalších zkušeností od doby Sametové revoluce, a přesně řečeno od roku 1990, kdy jsem byl hostem broumovského kláštera, až dodnes. Někdy dostávám otázku, kdo jsem a kým se cítím. Nevím. Nejjednodušší odpověď je, že jsem „Javoříhorák“, neboť se od malička pořád pohybuji po stejném pohoří – v dětství hned za Šonovem, v dospělosti i na druhé straně hranic.

Další část dotazu se vztahovala na hudební nástroje. Myslím si, že je toho dost a spíše to potřebuji omezit do menšího počtu. Dnes hraju na kytaru hollow, baskytaru, mandolínu, příčnou flétnu, příčnou dřevěnou, tin whistle, irský bubem bodhrán, tenorový a sopranový saxofon, rád používám i nestandardní kytarové efekty. Rád bych se soustředil na kytaru a moje skladby, pak na irskou hudbu, kterou hrajeme s broumovskou kapelou The Craic.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Ano, žiju na Broumovsku, totiž beru Glušici za okrajovou obec Broumovska. Neříkejte to však, prosím, Polákům. To, co tady mám každý den na dosah ruky a spousta z nás si toho neváží, je příroda, historie, a kultura. Je to boží rajský dvůr, plný hodnot, ze kterých člověk dokáže libovolně čerpat.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Je to víceméně osobní záležitost a moc ven jsem s tím zatím nešel. Tímto kulturním zážitkem jsou pro mne desítky skladeb, které jsem napsal za poslední dva roky. Zhudebnil jsem mimo jiné několik básní od Shakespeara, Yeatse, Szymborské a dalších, cesta mne ale vedla i k použití textu vytvořených pomocí umělé inteligence. Teď pracujeme s kapelou na tomto programu, který máme skoro hotov. Žánrově je to independent folk-rock. Rád bych k tomu přidal i jazz, neojazz, ale to se ještě uvidí.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Co se týče jídelníčku, nemám speciální preference. Většinou se snažím vnímat, co potřebuje organizmus a zajistit potřebné množství vitamínů, a co nejmíň přetvořených potravin. Dovoluji si v malých množstvích i vše možné, nevnímaje si toho, zda je to zdravé nebo ne, ale jen, když mi to tělo řekne, že je potřeba si to dát. Možná je to způsobeno i pozorováním zvířat a jejich chování atd. Mám doma kočky, tak je mohu pozorovat každodenně. Několik let jsem se snažil zhubnout. Je spousta poradců, zázračných návodů atd. a myslím si, že většina z nich dokáže způsobit člověku jenom škodu. Řešení jsem našel sám a dokázal zhubnout prvních deset kilo za tři měsíce, dalších deset po dalším půl roce. Stačí zkusit porozumět sobě, své psychice a tělu.

Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Rád bych znal názor Jana Meiera, bývalého ředitele broumovské Městské knihovny a jednoho z nejlepších odborníků na literaturu, které znám, zda a kdy se dokážeme vyrovnat s tou vskutku těžkou minulostí regionu (myslím na předválečné a poválečné období) a jak tyto historické záležitosti v současné literární tvorbě evaluují.