Broumovsko si nevybíráme, ono si nás volá

Michaela Plchová, foto Apolena Typltová

Pátek, 25. února 2022

Sdílet na:

Páteční štafeta se z Broumova přesunula do Martínkovic na kopec Hoprich, kde Anna a Adam Smékalovi opravují starou faru.

Dáša Zbořilová: Štafetu posílám na kopec Hoprich do Martínkovic Adamovi a Aničce Smékalovým, kteří koupili místní faru, začínají tady žít a chtějí zde budovat komunitní centrum a jistě mají spoustu svých očekávání a plánů. Jelikož jsem tímto vším prošla, držím jim pěsti, a i když se moc neznáme, ptám se: Aničko, Adame, kde sebe a Broumovsko nebo Martínkovice vidíte za dvacet let? A čím vším chcete naplnit vaši faru? Jste připraveni i na to, že vše může být jinak?

Anna a Adam: Milá Dášo, děkujeme za štafetu a za to, že nám držíte pěsti! V první řadě musíme přiznat, že jste nám sdílením Vašeho příběhu spojeného s Broumovskem velkoryse nahrála, protože tolik zrcadlení bychom těžko vymysleli. Kostely, fary, ekologie, dítě, kterému se v budoucnu budeme omlouvat, underground a čaj. Doufám, že nás to bude spojovat i za dalších 20 let. Vlastně se nám tím potvrzuje, že Broumovsko si nevybíráme, ale ono si nás volá. V našem případě to tak bylo absolutně, setkali jsme se z naprosto odlišných světů v Paříži a jediná možnost, kde spolu žít, byla na Broumovsku. Že to bude na faře, tak to si racionálně ani jeden z nás nemohl (a ani nechtěl) připustit, ale srdce rozhodlo. Dnes řešíme už i praktické věci, ale silné emoce tam stále jsou a potvrzují, že jsme ve správnou dobu na správném místě. Třeba to, jak nás přijali sousedé, pan Jirka (starosta Martínkovic) a další lidé, pro něž je místo u kostela sv. Jiří a sv. Martina z niterných důvodů důležité, je prostě úžasné. Stále více vnímáme, že jsme na stejné lodi; narativ rodáci vs. náplava je pro nás trochu chimérou – všichni o něm mluví (jako bychom se ho měli bát), ale reálně se s ním nesetkáváme. Prožíváme opakovanou zkušenost, že když s respektem přistupujeme k místu a jeho obyvatelům, tak tyto kategorie ztrácí jakoukoli relevanci.

Za 20 let? A čím faru chceme naplnit? Doufáme, že v Martínkovicích budeme mít dobré sousedství – a nemyslíme tím jenom nejbližší sousedy z vesnice nebo z kostela, ale vnímáme v tom kontextu i hřbitov, řeku Stěnavu pod kopcem nebo les nad námi. Přejeme si, abychom o sebe vzájemně uměli pečovat tak, že Hoprich zůstane duchovním místem i význačnou entomologickou lokalitou, kterou lidé rádi navštěvují, a kde se cítí dobře. Individuálně se asi vidíme každý v trochu jiné pozici, ale společně si přejeme z fary vytvořit živé místo, kde bude prostor pro běžnou každodennost, ale i soustředěnou vědeckou a tvůrčí práci a jejich předávání. Dnes oba pracujeme na slaďování těchto poloh a doufáme, že za několik let to už bude bez problémů šlapat.

Ne, opravdu nemůžeme tušit, čím budeme žít za 5, 10 i 20 let. Fara může být progresivním vědecko a umělecko-výzkumným centrem nebo uprchlickým táborem zajišťujícím nezbytné potřeby pro pár (nebo pár desítek) lidí. Cokoli je možné a snažíme se tomu být otevření. Takže ano, uvědomujeme si, že může být všechno úplně jinak. Nikdy jsme nečekali, že dnešek bude vypadat takto, a to je asi docela dobrá výchozí pozice.

Co vás v poslední době potěšilo?

Malé velké věci! Třeba to, že po přečtení článku o našich plánech na faře, se nám ozvala paní Králíková, které nám nezištně přispěla finančním darem, přestože o nás vůbec nic netuší a jednoduše tomu fandí. Z toho máme čirou radost a velmi nás to motivuje.

Nebo zájem o Svatojiřskou pouť, na jejímž obnovení se spolupodílíme s našimi sousedy, blízkými přáteli, starosty obcí Martínkovic a Otovic, panem děkanem Lanžim a dalšími aktivními lidmi. Každému z nich patří obrovský dík! Protože bez veškeré podpory, radostné spolupráce a entuziasmu by to vůbec nešlo a nežilo.

A každý den se těšíme z důvěry našich blízkých v naše směřování a jejich otevřenosti vidět věci pod povrchem.

Kdyby za vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslali?

My bychom ji nikam neposlali, jednoduše bychom s ní byli. A je asi jedno kde. Na procházku se nám osvědčila cesta po cyklostezce z Broumova k „nám“ do Martínkovic, kolem Plácku u Stěnavy, naší oblíbené rudé madony a hospody Na písku. Naše srdcovka je ale také okolí Bischofsteinu a černého jezírka.

Jaká kniha leží na vašem nočním stolku?

Anně úplně navrchu básnická sbírka Sny uckermärkerů výjimečné polské básnířky a ultramaratonkyně Małgorzaty Lebdy. U Adama leží Děti půlnoci Salmana Rushdieho a W. G. Sebald Domov plný úzkosti – krásně podivná kniha, která nedávno vyšla v nakladatelství Opus našich přátel a sousedů Jiřího a Kristiny Mědílkových. Společně si občas vzájemně čteme Chazarský slovník od Milorada Paviće. To bychom doporučili do každé domácnosti – společné čtení i Paviće.

Kdybyste se mohli kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptali?

S potěšením se ptáme Jiřího a Kláry Eliášových z hospodářství Na životě, jak si je místo na louce na dolním konci Božanova „přivolalo“? Jestli je něčím broumovská půda pro pěstování ovoce a zeleniny specifická a jestli v pěstování a zpracování produktů rádi experimentují? A jak je na tom překlad knihy Rebeky Wildové, na kterém v létě pracovali… nebo stále pracují? A dál necháváme hovor přátelsky plynout dál.