Být zase doma
.jpg)
V Páteční štafetě odpovídá Arnošt Kohl ze společnosti TRAK Rail, která se specializuje na opravy železničních vozidel.
Jan Kujal: Zeptal bych se pana Arnošta Kohla, jednatele společnosti TRAK Rail s.r.o, který v Meziměstí znovu otevřel v roce 2022 tzv. DEPO, jakou má vizi do budoucna? Jejich opravy různých železničních kolejových historických vozidel, především motorových lokomotiv a motorových vozů, jsou obdivuhodné. Jestli i široká veřejnost může mít možnost nahlédnout pod ruce velmi zkušených pracovníků, jak se takové opravy provádějí, co se musí vynaložit práce, aby dílo bylo zdárně dokonáno?
Arnošt Kohl: Pro upřesnění bych chtěl uvést, že jsme se do prostor bývalého depa v Meziměstí vrátili již koncem roku 2021. Vše, jak proběhlo, bylo souhrou více okolností. První byla, že správkárenské prostory byly k pronájmu. Druhou okolností bylo, že ze strany kluků z Meziměstí byla chuť se do Meziměstí vrátit a být tzv. zase doma. Soutěž na prostory jsme vyhráli a vše ostatní pak začalo plynout správným směrem. Původně použité správkárenské prostory se v dalším období postupně rozšiřovaly. Nyní jsme v celé topírně a jejích přilehlých prostorách, využíváme správní budou, vodní odpor. V loňském roce jsme se rozšířili o prostor bývalého skladu. To, co jsme měli na konci roku 2021, máme nyní naplněné až po okraj.
Vize do budoucna jsou celkem jasné. Posílit především personál, dovybavit se některými důležitými technologiemi, zajistit další, pokud možno dlouhodobou práci. Opravy, které v současné době provádíme, jsou vesměs na starších vozidlech, ale díky šikovným lidem a zájmu o věc se daří postupně získávat i novější vozidla, což nám pomůže mít výrobní program i pro budoucí časy. Vše se vyvíjí.
Nahlédnout pod ruce našich zkušených pracovníků asi není takový problém. Vše je na domluvě. Chtěl bych jenom podotknout, že již třetím rokem pro širokou veřejnost děláme tzv. Den otevřených vrat, kde je možné si vše prohlédnout. V letošním roce je to navíc spojené s oslavou 150. výročí tratě Choceň-Meziměstí-Broumov. Asi největší část celé akce bude situovaná právě k nám. Opravy železničních kolejových vozidel, rozsahů, které provádíme, se z hlediska pracnosti pohybují v řádu tisíců hodin, v řádu statisíců až miliónů jsou pak náklady na materiálové zabezpečení a kooperace. Je to velice složitý a sofistikovaný proces, kde se musí vědět, jak na to.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Já sám jsem se narodil v Broumově. Pocházím z České Metuje, tenkrát těžce nádražácké vesnice, ve které mám doteď oba rodiče. Ty mohu díky tomu, že jsem pracovně u nás v depu, cestou zpět pravidelně navštěvovat. Takže k našemu kraji, pokud tak mohu říct, mám vyloženě srdeční vztah a jsem tam rád. Lidi, krajina, práce...
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Asi to není tak úplně kulturní zážitek, ale nedávno jsem viděl film Zahradník. Exceloval v něm můj velice oblíbený herec Oldřich Kaiser. Ten film mi byl velice blízký, už proto, že v něm bylo vidět, jaké to je, když vás práce nejen baví, ale je to pro vás i srdeční záležitost.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Nemám úplně to nejoblíbenější jídlo, ale rád se dobře najím a tím myslím i z kvalitních surovin a nejlepší je, když na to nejsem sám. Nejvíc mě ale baví jídlo připravovat a tou největší odměnou mi je, když strávníkům chutná. Největší prohřešek? Miluju „punčák“.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Zeptal bych se pana Jiřího Kučery, který, pokud vím, v současné době bydlí v Dobrušce, ale pochází tuším že z Olivětína. Jaký je současný stav na obnovení železničního tratě Meziměstí – Střední Stěnava? Od loňského roku jsem s panem Kučerou v kontaktu a vím, že je velice aktivní v prosazení obnovy železničního spojení z Otovic do Tlumačova.