Česká škola se zapomínáním o prázdninách počítá

Michaela Mašková, foto archiv N. Dvořákové

Pátek, 30. června 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá pedagožka a zástupkyně ředitele polické základní školy Naděžda Dvořáková.

Ptá se redakce NB: Vyzvaný Tomáš Řehoř se pro zaneprázdněnost omluvil. Zeptali jsme se tedy pedagožky a propagátorky dílen čtení Naděždy Dvořákové.  "Před námi jsou dva měsíce prázdnin. Opravdu během nich děti všechno zapomenou, jak se často říkává?"

Naděžda Dvořáková: Jsem moc ráda za tuhle otázku. Ve světě existují výzkumy zaměřené na školní „propad“ po prázdninách. V USA se zjistilo, že děti, které nemají o prázdninách dostatek podnětů, tráví čas převážně pasivně, zaznamenají propad až 3 měsíce. Zapomínání určitě proběhne, ale česká škola s tím počítá. Na začátku každého školního roku se učivo opakuje. Úplně zřejmé je to v 6. ročníku. Přechod na 2. stupeň základní školy je důležitý předěl ve vzdělávání dítěte. Je důležité, aby „stavba“ jeho vzdělání měla pevné základy, na kterých se dá dál stavět. Nejvíc náchylné na zapomenutí jsou znalosti mechanicky zapamatované. Proto vedeme žáky k samostatnému úsudku, kritickému myšlení. Škola a učení musí dávat smysl, souviset s reálným životem, motivovat pro celoživotní učení. Prázdniny dětem moc přeji. Věřím, že mohou o prázdninách hodně získat. Mám na mysli zážitky s rodinou, nová přátelství, fyzickou kondici, zkušenosti z cestování, větší samostatnost.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Potěšily mě ohlasy osmáků na celoroční ověřování dílny čtení. Jednu hodinu literatury týdně učíme s kolegyněmi v tandemu. Žáci oceňují možnost číst ve škole soustředěně knihu dle svého výběru. Oceňují také čtenářské úkoly, které k četbě v hodině plní a diskusi o přečteném se spolužáky. Osobně se domnívám, že dílny čtení proměňují klima ve třídě. Žáci se skrze knihy poznávají, učí se respektovat výběr a názor druhého.

Mám radost s navázáním spolupráce s knihovnou v polském Radkově. Díky polsko-českému projektu jsme mohli jedno setkání věnované čtenářství zažít v Polsku a jedno v Polici nad Metují. Z projektu partneři z Polska pořídili překlad dětské knihy Boris a Max regionální autorky Olgy Landové do polštiny. Doufám, že nás polská strana přizve do dalších přeshraničních projektů.

Učila jsem projekt Za horizontem zaměřený na rozvoj kreativity žáků, do kterého se zapojila naše jedna osmá třída. Čtyři dvouhodinové lekce vznikly ve spolupráci s Městskou knihovnou v Polici nad Metují a Vzdělávacím a kulturním centrem Broumov. Jednu lekci jsme věnovali zmapování osudu tří polických židovských rodin, které utrpěly v období holocaustu. Vzniklé lekce budeme dál ve škole využívat. 

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

Moje srdeční záležitost je klášterní zahrada v Broumově v jakékoli roční a denní době. Zažila jsem tam spoustu výjimečných kulturních akcí – koncerty, výstavy, divadelní a taneční představení. Osobně bych všechny pozvala na open air představení Klicperova divadla na začátku července. V zahradě má divadlo mimořádnou atmosféru.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Na mém nočním stolku toho leží hodně. Odebíráme časopis Respekt a Psychologie, takže tam mám několik posledních čísel. Knihy mám teď rozečtené tři. Na dílnách čtení ve škole jsem začala číst Dámu ve zlatém, kterou mi půjčila kolegyně-výtvarnice. Dozvídám se více o svém oblíbeném malíři Gustavu Klimtovi. V Opatských sálech v Broumově jsem viděla inscenaci podle knihy Lucie Tučkové, tak jsem si půjčila Suzanne Renaud/Petrkov 13. Velmi mě zaujal osud manželky básníka a překladatele Bohuslava Reynka, kterou od rodné Francie oddělila po válce železná opona. Pak mám také rozečtenou jednu odbornou knihu, kterou jsem si koupila už před časem, ale začala jsem ji soustředěně číst až po semináři pro učitele, který vedla sama autorka. Konec školní nudy/ Didaktické metody pro 21. století od Dagmar Sieglové jsou pro mne inspirací a povzbuzením pro další práce ve škole.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptala?

Zeptala bych se další učitelky, jejíž práce, lidského přístupu, lásky k tanečnímu umění a dětem si vážím. Alžběto Černá, co Vás potěšilo v prvním roce ve vedení ZUŠ Police nad Metují?