Dělá mi radost ranní světlo

Kateřina Ostradecká, foto Miroslav Indra

Pátek, 25. března 2022

Sdílet na:

Páteční štafeta se tentokrát trefila do našich redakčních řad. Odpovídá editorka a redaktorka webu Naše Broumovsko Michaela Plchová.

Miroslav Frömmel: Zeptal bych se Michaely Plchové, jak se jí líbí na Broumovsku a co považuje za nejtěžší na své práci.

Michaela Plchová: Děkuji za otázku, na Broumovsku se mi líbí velice. Mám ráda zdejší krajinu, konec konců právě kvůli ní jsme se na Broumovsko přestěhovali. To, jaké další poklady se tu skrývají – myslím například skupinu broumovských kostelů – jsme začali objevovat postupně. A pořád jsem ještě nebyla úplně všude. Navíc mi vyhovuje poklidné tempo života, do města už bych se nevrátila.

Co je nejtěžší? Musím se přiznat, že od té doby, co jste se mě zeptal, o tom přemýšlím… Sama bych si takovou otázku nepoložila a rozhodně nemám důvod hledat těžkosti. Ale dobrá – někdy je obtížné dostat z lidí včas autorizované rozhovory. To víte, musím hlídat uzávěrku, kterou mám každý den. Vyžaduje to určité nasazení.

Ještě jedna věc je na mojí práci těžká – že se z velké části prostě musí odsedět. To mě po sedmi letech, kdy jsem neměla sedavé zaměstnání, dost zaskočilo. Dokonce jsem si nebyla jistá, jestli to zvládnu, tolik sezení. Je to pro nás jako lidi totiž nesmírně nepřirozené. Bohužel jsme se jako západní civilizace už kdysi posadili zadkem na židli a od té doby na ní trávíme čím dál víc času. Spoustu potíží pohybového aparátu je právě ze sedavého zaměstnání. Teď jsem si tedy pořídila balanční klekačku, která srovnává tělo do přirozenější polohy. A snažím se často vstávat, prokládat sezení fyzickou aktivitou. Myslím, že všichni, kteří pracují u počítače, vědí, o čem mluvím.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Ze všeho nejvíce mě potěšilo, že už přišlo jaro. Dělá mi radost ranní světlo, každý den o chvilku dřív. Jsem ranní ptáče a budit se přirozeně světlem mě těší. Taky mi dělá radost probouzející se příroda a energie, která s tím přichází. Doufám jen, že nebude po celý duben sněžit, jak je v kraji občas zvykem.

Rovněž mě těší, že po dlouhém období byla zrušena nejrůznější omezení a lidé se zase mohou setkávat na kulturních akcích. Těším se na festival dokumentů o lidských právech, který pořádáme tento víkend v Polici nad Metují a věřím, že se společně setkáme s mnoha našimi věrnými diváky.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

Asi jak koho. Toho, kdo má rád trochu víc divočinu, bych určitě vzala do divokých roklí v Supích skalách. Není to ale výlet pro každého, cesta se tam snadno ztrácí i pro ty, kteří to tam trochu znají. Ostatní bych určitě vzala na okružní výlet po broumovských kostelech a jejich starých hřbitovech a do broumovského kláštera za kulturou i historií. Na muziku pak večer do Soulkostela na okraji Vernéřovic.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Je jich celá záplava. Aktuálně tedy čtu román Němci od Jakuby Katalpy. Pak mám ještě rozečtené Pomnichovské osudy Čechů na Broumovsku od Evy Koudelkové a román Tancuj, tancuj, tancuj mého oblíbence Haruki Murakamiho. Do toho se mi však tentokrát nějak nedaří začíst. S dětmi čteme velmi napínavou pětidílnou fantasy Percy Jackson, která dětem strhujícím způsobem přibližuje starou řeckou mytologii.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptala?

Byla jsem teď několikrát na procházce v různých lesních oblastech na Broumovsku a jsem docela zděšena rozsahem kůrovcové kalamity. Navíc teď po zimě vykoukla odtěžená část Hejdy, Ostaše a jiných míst. Zeptala bych se proto lesníka a dendrologa Petra Kuny ze Správy CHKO Broumovsko, zda je vůbec možné, aby se kůrovce podařilo zastavit a jaká je budoucnost smrkových porostů na Broumovsku v horizontu dejme tomu deseti let. Budou tu vůbec růst nějaké smrky?