Dělat něco jen tak pro radost

Michaela Plchová, foto archiv M. Kleinera

Pátek, 5. května 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá fotograf Miloš Kleiner, který má shodou okolností právě dnes vernisáž výstavy v broumovské galerii Lockart.

Lucie Václavková: Ráda bych se zeptala mého kolegy-fotografa z polického fotoklubu, pana Miloše Kleinera, co mu přineslo a přináší fotografování a zda má nějaký hodně zajímavý příběh ze svých foto-výprav?

Miloš Kleiner: Děkuji paní Lucii Václavkové za otázku. Kdysi jsem si někde přečetl citát: Člověk by měl dělat něco zdánlivě zbytečného jen tak pro radost, aby nezblbl z toho, co dělat musí. Dříve to byl u mne sport a nyní fotografování. To mne láká k aktivnímu pohybu po naší krásné přírodě. Stále mne těší objevovat nová, pro mne dosud nepoznaná zákoutí a pohledy. No a potom musím zmínit nová přátelství, anebo jen setkání s mnoha zajímavými lidmi, fotografy… A vidět je při práci. S Honzou Šmídem na Křížovém vrchu, Janem Bavorem na skále v Českém ráji, Radkem Severou a Ladislavem Kamarádem na poli v Moravském Toskánsku a mnoha dalšími.

Zajímavý příběh, to je těžké něco vybrat. Snad příběh jedné fotografie z Teplicka, kdy jsem při putování na kole objevil na protější stráni zajímavý remízek. Na kolo jsem fotoaparát nebral, a tak jsem hned další den vyrazil s výbavou. Jak to tak někdy bývá. Změnilo se počasí a mraky se roztáhly po celé obloze. Po chvíli čekání a rozhodování se v dáli objevila osvícená mez a světélko naděje se pomalu blížilo. Jistota, že dorazí zrovna ke mně, nebyla žádná. Místo jsem skoro neznal, a tak byl problém představit si kompozici a najít vhodné místo uprostřed pole. Ale co kdyby. Píšu o tom, protože štěstí mi nakonec přálo a světlo společně se stínem krásně vytvarovaly krajinu od první louky až po Krkonoše. Celé to představení trvalo jen pár minut. V takových chvílích si pak připomínám slova Josefa Sudka: „Hudba hraje“. A mám fotku, kterou považuji za jednu z nejlepších. Nikdy potom, a byl jsem tam ještě mnohokrát, jsem tam už stejnou atmosféru nezažil.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Seznámení s Dášou Zbořilovou, nadšenou organizátorkou výstav z Broumovské Ulity. Ta má hlavní podíl na tom, že v pátek 5. 5. 2023 bude v 17 hodin vernisáží zahájena výstava mých fotografií. To vše v Broumově na náměstí v nádherných, a pro výstavy jakoby požehnaných, prostorách budovy Café Herzog. Tímto bych rád případné zájemce na výstavu pozval.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Po značených cestách moc nechodím, ale určitě je na Broumovsku mnoho zajímavých míst. Ve všední dny bych návštěvu poslal do Teplických a Adršpašských skal. Jinak na Ostaš, anebo na Hvězdu a Broumovské stěny. V případě nepříznivého počasí do broumovského kláštera. Je mnoho dalších míst, která stojí za zhlédnutí, kam bych návštěvu sám doprovodil. Těžko nějaké místo upřednostnit.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Nejsem velký čtenář. Občas nahlédnu do manuálu k programu na úpravu fotografií. U toho mám už delší dobu knihu o významném českém fotografovi Josefu Sudkovi. Líbí se mi jeho filosofie o fotkách a fotografování. Jeho prosté a trefné vyjadřování.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Zeptal bych se Vladislava Frimla, dlouholetého starosty ve Velkých Petrovicích, co považuje za největší úspěch dosažený v době jeho starostování. A co by ještě rád uskutečnil.