Dotek divočiny mě dělá pokornější a láskyplnější

-red-, foto archiv R. Votavové

Pátek, 13. června 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Radka Votavová alias Nezkrotná zahradnice, která má na Broumovsku víc jak hektarovou zahradu, kterou opečovává jednou jemnou ženskou silou.

Robert Carr: Můj dotaz směřuje na Radku Votavovou, která je naprosto neuvěřitelná zahradnice. „Mohla byste se, prosím, podělit o pět nebo šest největších vlivů, které formovaly a rozvinuly Vaše zahradnické schopnosti?“

Radka Votavová: V první řadě to byly mí rodiče. Víkend co víkend nás s bratrem brali z města, kde jsme žili, na naši chalupu v Orlických horách. Vyrostla jsem na lukách, u rybníků, v potoce a v lesích. Jediným omezením byl oběd a večeře, na kterých jsme museli být včas. Na hraní byla nejlepší místa někde u dřevníků, vzadu u plotů, kde na nás nikdo neviděl. Ploty pro nás neexistovaly a divočina bylo moje doma. Ta vůně kopřiv a černého bezu s bršlicí… ach. Maminka mě vede k tomu, abych při všem, co dělám přemýšlela a všechno udělala z gruntu dobře. I kdybych to měla několikrát předělat. A táta mě učí příkladem. Do ničeho mi nemluví a když se zeptám, tak mi odpoví: „Děvče, jaké si to uděláš, takové to budeš mít.“

Jak se to jednoduše dělá se zahradou jsem okoukala od svých babiček. Jedna se s dědečkem starala o hospodářství, kde bylo snad všechno zvířectvo od hrdličky v kleci až po koně a druhá v chaloupce se svou sestrou chovala slepice a králíky, pěstovala všechnu zeleninu, ovoce a hlavně květiny. Vysadit ovocné stromy, keře, založit záhony květin, síct a sušit louky plné kopretin, zvonků, kominíčků a chrpiček, sklízet úrodu, zavářet a uklízet do sklepa a komory bylo nedílnou součástí mého dětství. Láska ke květinám a úcta ke všemu živému se u mě sešla z obou stran.

Když se ohlídnu zpátky, tak se mi v mém pestrém životě všechno skládalo tak, abych mohla nyní dělat to, co dělám. Abych mohla být průvodkyní všem, kteří si chtějí navrhnout a zrealizovat přírodní zahradu sami: Zahradu fungující na principech permakultury, využívající sílu přírody a do designu zahrady obtisknout melodii svého srdce = džungloidní zahradu. V minulém roce mi vyšla u Albatrosu kniha Džungloidní zahrady od Nezkrotné zahradnice. Takový návod plný krásných fotek, ilustrací, návrhů, rad a tipů jak na to.

Když jsem v letech 2005–2006 navrhovala a realizovala zahrady, byly to ty klasické, běžné, které kolem sebe vidíme. Vůbec mi nedávaly smysl. Klienti chtěli všechno jen okrasné, samý kačírek, kůra a konifery, sem tam nějaký kvetoucí keř a nikde žádné jídlo a byliny. Hlavně, ať to nedělá žádný „bordel“. Začala jsem hledat alternativu a našla permakulturu. Trvale udržitelný způsob hospodaření, filozofický směr, který zahrnuje všechny oblasti života, vychází z moudrosti předků, respektující přírodu, který začleňuje nové vědecké poznatky. Olé – moje džungloidní zahrady mají odborný název.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Ta dechberoucí nádhera krajiny. Ta možnost jít do míst, kde nikoho nepotkám, do míst, kde možná ještě nikdo nebyl a do míst, kde si musím dávat majzla, protože by mě tam nemusel zraněnou nikdo najít. Ten dotyk divočiny mě dělá pokornější a láskyplnější.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Pro mě je to právě tento víkend Kossing games – hrátky s kosou! Jsme u mě na zahradě s partou holek a pokosíme půl hektaru louky. Sdílíme své projekty zahrad, své zkušenosti, zpíváme a hodně se nasmějeme. Každý rok v červnu a na otavu už celých 12 let! No a pak se těším na párty do Police nad Metují s Police Symphony Orchestra!

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Já jím ráda asi všechno tady naše místní. Domácí brambory s máslem a tvarohem pěkně hustě posypané celou červenou cibulí pokrájenou na jemné plátky. Tím vynikne její sladkost. Pečeného králíka s bramborem a kysaným zelím, ve kterém musí být nakonec nakrájená na kostičky syrová cibule, to mám také moc ráda. Prohřešek nemám, protože když už něco jím, tak proto, že to jíst chci. Snad včera… Dala jsem si kafe na pumpě z automatu – FUJ! Tak to už znovu dlouho neudělám.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Lenky Zálišové z Křinic, jak to dělá, že to všechno, co zvládá, zvládá s úsměvem na tváři, v obrovské laskavosti a pohostinnosti s lehkostí a grácií?