Evropa má na to, aby se vzchopila. Stačí opravdu chtít
V Páteční štafetě odpovídá diplomat Petr Tůma z Pohoře.
.jpg)
Jan Pohl: Zeptám se diplomata Petra Tůmy z Pohoře, jak vidí svět za pět let.
Petr Tůma: Jak vidím svět za pět let? To je otázka, na kterou lze bez křišťálové koule jen obtížně odpovědět. A dnes to platí více nežli v minulosti. Důvodů je hned několik.
Svět, tím myslím dění v zahraniční politice, se zrychluje. Co se dnes odehraje v řádu měsíců, trvalo dříve léta. Neprožíváme jen návrat dějin po jejich proklamovaném konci v roce 1989. Dějiny se doslova splašily. Za pět let se dnes může odehrát celé století. Navíc se blížíme k dějinné křižovatce, kde bude třeba rozhodnout, kterou cestou dál. Minulost nám zde může poskytnout kompas a obrysovou mapu. Je však otázkou, zda a jak je použijeme. Lze totiž pozorovat obecný trend odklonu od osvícenské tradice vědění ve prospěch návratu k romantismu, který je veden primárně intuicí. Namísto mapy a expertní analýzy se rozhodování stále častěji opírá o názor silné osobnosti. Úředníci a diplomaté, nositelé osvícenské tradice, ustupují do pozadí. Vše gravituje k jádru, jímž je politik, romantický hybatel, do jehož pohnutek se lze spíše vcítit, nežli je vysvětlit. Tolik, Hanesi, na úvod k obtížnosti tvé otázky.
Moskva může jít například cestou hybridního působení a omezených útoků.
Abych ti ale z té lopaty úplně neslezl. First thing first, tedy problematika bezpečnosti. Bavíme-li se o roce 2031, pak nelze vyloučit, že Evropa bude čelit otevřené ruské agresi vůči některé ze zemí východního křídla NATO. Veřejně to naznačují mimo jiné i zástupci zpravodajských služeb našich nejsilnějších evropských spojenců. Ambicí obnovit sféru vlivu v bývalých sovětských satelitech se ostatně netají ani někteří Putinovi spolupracovníci. Jistě, nemusí to být konflikt jako na Ukrajině. Moskva může jít například cestou hybridního působení a omezených útoků, jež postupně destabilizují zemi a ve vzniklém chaosu vytvoří poptávku po nastolení nového pořádku.
Dnes nás před ruskými ambicemi překreslovat hranice a sféry vlivu v Evropě brání Ukrajina. Naším zájmem je takové řešení tohoto konfliktu, které odradí revizionistické Rusko od další agrese směrem na západ. Špatný mír je receptem na další válku – to je mimochodem jedna část té mapy, kterou nám na rozcestí může poskytnout historie. V první řadě bychom proto měli činit maximum pro podporu ukrajinské armády. To je naše nejefektivnější a také nejlevnější obrana. Paralelně však musíme skokově posílit naši vlastní obranyschopnost, aby si Rusko nechalo zajít chuť. Tomu se říká odstrašení. Pokud to podceníme, pak ohrozíme všechno ostatní: naše životní standardy, naši prosperitu, svobodu i samotné životy. Případný konflikt nás bude stát mnohem víc nežli to, co je nyní potřeba udělat. A není to jen věc armády a bezpečnostních složek, ale celospolečenské odolnosti. Řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek.
Přílišný optimismus nenabízí ani pohled na druhou stranu glóbu.
Přílišný optimismus nenabízí ani pohled na druhou stranu glóbu. Předpokládá se, že již v roce 2027 by Čína měla mít dostatečný arzenál pro vojenskou intervenci vůči Tchaj-wanu. Jakkoli Peking preferuje méně nákladnou, politickou cestu sjednocení, nelze vyloučit možnost otevřeného konfliktu. Tchaj-wan se dlouhodobě sám neubrání, rozhodující proto bude postoj Washingtonu. Zatím v této otázce udržuje strategickou nejednoznačnost. Dlouhodobější eskalace v Indopacifiku by mimo jiné vedla k výraznému narušení dodavatelských řetězců, ochromení našeho průmyslu a ekonomické recesi. Případné americké zapojení do konfliktu by dále snížilo jejich angažmá v Evropě, což by mohlo chtít využít mimo jiné Rusko, které s Čínou úzce koordinuje.
S přihlédnutím ke zběsilému vývoji posledních týdnů kolem Grónska si vůbec netroufám odhadovat, kam se za pět let posunou transatlantické vztahy. Stále není vyloučeno, že stávající otřesy budou mít ve finále ozdravný efekt, Evropa posílí a díky Trumpovi redefinuje své místo v měnícím se světě, čímž se pro Ameriku stane hodnotnějším partnerem. Hodně napoví listopadové volby do celé Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu. Pokud by republikáni výrazně oslabili, propsalo by se to i do ztráty vlivu či vzájemném hašteření politických stran v Evropě, které tančí na Trumpově vlně.
Lze očekávat, že mezinárodní organizace v čele s OSN budou dále oslabovat.
Mezitím lze očekávat, že revizionistická politika mocností, a probíhající revoluční změny ve Washingtonu, povedou k dalšímu oslabování mezinárodních organizací, v čele se stále méně efektivní OSN. Paralelně bude posilovat vliv národních států sdružujících se do nových ad hoc koalic. Tento proces může vést též k redefinici fungování Evropské unie, která byla vytvořena do světa, který se dnes drolí.
S oslabováním mezinárodního řádu založeného na pravidlech bude stále více rozhodovat síla a schopnost prosadit své zájmy. Z tohoto soupeření se posupně může zrodit nový mezinárodní řád. Někdy je v této souvislosti zmiňován Koncert velmocí, tedy systém rovnováhy sil v Evropě mezi Vídeňským kongresem (1815) a 1. světovou válkou. Jinou analogii nabízí rozdělení sfér vlivu během studené války. Pamětníci si možná vzpomenou na Brežněvovu doktrínu, kterou Sověti ospravedlňovali intervenci do Československa v roce 1968. Jejich satelitní země měly jen omezenou svrchovanost a Moskva si v případě ohrožení tehdejších pořádků nárokovala právo zasáhnout. To de facto respektovali též Američané, kteří se tehdy omezili na verbální protesty.
Pozadu v tomto směru nezůstává ani Čína se svými nároky v Indopacifiku.
V tomto kontextu lze připomenut, že současná americká administrativa si do své nové Národní bezpečnostní strategie vetkla aktualizovanou Monroeovu doktrínu z roku 1823. Západní polokoule – čti Severní a Jižní Amerika včetně Grónska a části Arktidy – je zde označena za území výsostných zájmů Spojených států. To je především vzkaz ostatním mocnostem. Zároveň minulý týden hovořil Lavrov o tom, že Krym je pro Rusy totéž jako Grónsko pro USA. Pozadu v tomto směru nezůstává ani Čína se svými nároky v Indopacifiku. Z našeho, broumovského pohledu pak bude zásadní, kudy v Evropě povede případná linie rozdělení sfér vlivu.
S ohledem na prostor určený této rubrice nechávám stranou stále důležitější roli regionálních mocností či umělou inteligenci. Schopnost produkovat pokročilé technologie bude znamenat moc a vliv. Pokud se Evropě nepodaří zvrátit trend postupného technologického zaostávání, budeme přicházet o zbytky geopolitické relevance.
Ano, přiznávám, není to povznášející čtení. Cesta k nápravě však začíná přiznáním si problému. Evropa má na to, aby se vzchopila. Stačí opravdu chtít. To ale samozřejmě neznamená návrat k minulosti, ale změnu, cestu vpřed.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Policko!
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Nebe nad Ovčínem (v Broumovských stěnách). Vidím ho ráno z ložnice. Já vím, ptáte se mě na kulturu a já na vás s přírodou. Pro mě je to malba taky, stejně jako v mé odpovědi mohl někdo zprvu vidět film.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Mám rád jednoduchá jídla z dobrých surovin. Obyčejný domácí brambor s máslem. Nebo hummus, tedy kaši z cizrny, miluje celá rodina. Nikdy se nepřejí, stejně jako dobrý chleba. Když můžeme, jíme hummus na kýble. Také předpokládám, že máme u nás doma největší spotřebu olivového oleje na hlavu v celém Broumovsku. Vozím si ho příležitostně v kanystrech z jihu. A největší prohřešek? Snad ten, že jídlo neřeším.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se do londýnského ateliéru zeptal malíře a machovského rodáka Hynka Martince, co a jak by namaloval na obraz, kterým by měl zachytit náš kraj, kdyby dostal zakázku od anglického krále.
