Inspirujme se lidmi, kteří tu žili před námi

-red-, foto archiv M. Bureše

Pátek, 20. září 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá současný ředitel Muzea Broumovska Michal Bureš, který je zároveň předsedou Krajské rady Junáka Královéhradeckého kraje a bývalý ředitel Paměti národa Východní Čechy.

Štěpán Přibyl: Zeptám se mého kamaráda a stávajícího ředitele Muzea Broumovska Michala Bureše: Michale, v čem vidíš potenciál Broumovska pro všechny naše zítřky?

Michal Bureš: Mluvíme-li o potenciálu, pak se jedná o něco, co je skutečné a možné. Myslím, že toho by byl v souvislosti s Broumovskem dlouhý seznam, koneckonců nám to náš region v minulosti nesčetněkrát ukázal. Broumovsko v tom úzkém slova smyslu je krajina obklopená přirozenými hranicemi. Myslím, že díky tomu má potenciál (zatím ne plně využitý) pro rozvoj komunitního života jeho obyvatel. Zároveň má potenciál, který se daří v mnoha ohledech naplnit, stát se unikátním turistickým cílem. Více by bylo potřeba soustředit se na vytvoření příležitostí pro to, aby se do broumovské kotliny vracela inteligence (třeba ta studující na broumovském gymnáziu) a přicházela i nová. Dále region umí formovat zajímavé osobnosti a bylo by dobré se inspirovat lidmi, kteří na Broumovsku žili před námi.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Mě těší a zároveň i trochu štve skutečnost, že tu každý každého zná. Beru to pozitivně, má to totiž kromě řady stinných stránek i mnoho výhod. Myslím, že si tady lidi ve finále vždy pomůžou. Je mi hodně blízká i zdejší příroda ve své rozmanitosti a členitosti. Na malém prostoru člověk může navštívit mnohé – od pískovcových skalních měst, sopečných Javořích hor, po rovinatou krajinu s unikátně zachovaným historickým centrem Broumova. Taky mě těší úkol, který jsem nedávno přijal za svůj. Tedy rozvíjet nejvýznamnější paměťovou instituci našeho regionu – Muzeum Broumovska.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Potěšil mne komorní recitál Malý princ, na který jsem se svou ženou vyrazil v létě do klášterních zahrad. Ale upřímně, mé dva největší kulturní zážitky roku 2024 nesouvisí s regionem. Velké nadšení ve mně vyvolala skvěle pojatá prohlídka rekonstruované monumentální jízdárny rodu Windischgrätzů ve Světcích u Tachova. V dobách studia na tachovském gymnáziu jsem sledoval postupný zánik této jedinečné stavby, ke kterému ale naštěstí nedošlo. Nyní získala zastřešená jízdárna opět někdejší krásu a výklad vedený zdejším kastelánem skutečně nejen bavil, ale i vzdělával všechny přítomné nezávisle na jejich věku či profesi. Pak mám ještě třetí, skutečně největší zážitek poslední doby. Tím je zhlédnutí výstavy Příběh bohéma, která poutavě představovala nejen dílo, ale i život Petra Brandla. Klobouk dolů před Národní galerií, inspirativní byla nejen instalace, ale i audioprůvodce či doprovodný program.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Prvních 20 let života to byly jednoznačně špagety se sýrem a kečupem. Asi je to dědičné, všechny moje děti tvrdí, že je umím uvařit nejlíp na světě. Teď je to složitější, možná nemám jasno a spíš se nechám rád překvapit. Ale asi bych měl být konkrétní, však mi shodou okolností tuto otázku přibližně před týdnem položila moje nejmladší dcera. Takže jídlo, které bych si dal nejradši je maminčina svíčková, kterou už mi bohužel nikdy neuvaří. Taky mám moc rád domácího králíka se zelím a knedlíkem. Moje žena ho dlouho peče v našem kachlovém sporáku, až se maso nádherně rozpadá. Prohřešků je mnoho, většinou preferuji českou kuchyni a až v sedmadvaceti jsem se díky Olivětínu naučil pít pivo, které se k těm českým kalorickým bombám tolik hodí.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Rád bych se zeptal pana Erika Buchholze, předsedy krajanského spolku Heimatkreis Braunau: Jak někdejší obyvatelé a jejich potomci vnímají současnost Broumovska? Z čeho máte radost a co byste naopak současným obyvatelům kraje vašich předků spíše vytkli?