Jako by Broumovsko bylo výš než zbytek Česka

-red-, foto S. Stařík

Pátek, 26. července 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Pavel Lisák, v jehož nakladatelství JUKO vyšlo mnoho horolezeckých průvodců a dalších tématu blízkých publikací.

Redakce NB: Jste nakladatelem řady horolezeckých průvodců, už delší dobu jste však nic nevydal. Chystáte něco, nebo už jste s tím skončil?

Pavel Lisák: Je pravda, že jsem poslední roky vydávání lezeckých průvodců trochu utlumil. Zatím to ale není na škodu. Když totiž na nějakou oblast není průvodce rok nebo dva v prodeji, moc to nevadí. To, že jsem po čtyřiceti letech strávených ve skalách skončil s lezením a „trochu poodešel“ z té dobře šílené adršpašské party za jinými cíli, přivedlo řadu mladých lezců k tomu, aby se k práci na průvodcích přidali jako autoři. Těší mě, že i nadále všichni chtějí vydávat průvodce v našem nakladatelství. Poslední průvodce po Ostaši vyšel vloni a na dlouholetou práci Adolfa Kadlece navázal mladý Petr Jenka. Supí skály zpracovává Tomáš Kubias s Jiřím Šrůtkem, Bišík si vzal na starost Michal Biederman a centrální část Teplických skal sleduje, eviduje (a všechno i sám přeleze) jeden z místních nejlepších lezců Jiří Koutský. Před dokončením je nový průvodce po Křížovém vrchu.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Život by mě těšil asi všude. I když… v Rusku by mě netěšil a v Gaze teď také ne. A Broumovsko? Třeba ranní příjezd přes Pasa do Broumova se pro mě stal každodenním zázrakem. Když se dole pod Stěnami otevře vlevo výhled na Javoří hory a později se vpravo za lesem vynoří celá hradba Stěn od Hvězdy přes Korunu, Božanovský Špičák až k Hejšovině a dál ke Králickému Sněžníku, tak to je neobyčejná krása. Každý den jiné barvy. Jezdím z Náchoda, kde jsem se narodil do starodávné polické rodiny vystěhované z Police komunisty koncem 50. let. Mívám pocit, jako by můj domov začínal Bezděkovem a končil nad Šonovem. Vyhoupnete se Kalabónem na náhorní plošinu a rázem jste kousek pod nebem. Tak na mě působí celé Broumovsko. Jako by bylo výš než zbytek Česka (a kam se hrabou Krkonoše s těmi svými metry nad mořem…).

A co je možná ještě důležitější: na Broumovsku mám desítky blízkých přátel, žijí zde obdivuhodní lidé. A jsem rád, že tu žijí vlci (ať to moje povídání není moc bezkonfliktní…).

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Zmíním třeba jen výstavy: Marian Palla v brněnské Fait Gallery, to byl pro mě zázrak. I když jeho věci znám desítky let, bylo to překvapivé. Do 4. srpna můžete ještě stihnout Evu Švankmajerovou a Jana Švankmajera v GASK v Kutné Hoře, krásné jsou téměř všechny výstavy v galerii Osmička v Humpolci, teď v létě Setkání s Janem Zrzavým a samozřejmě hvězda hvězd: Alena Kučerová v Litomyšli… tam zajeďte. Předpokládám, že už všichni místní byli na výstavě Jiřího Surůvky v Dětské galerii Lapidárium v broumovském klášteře. Pan Surůvka má krásné nápady, a navíc je to Batmanův vnuk. Nebo dcera?

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Já sním všechno. Jen ne zemlbábu. Připadá mi, že to není jídlo, ale něco zrádně nebezpečného… Představuji si, že vám ji v restauraci přinesou na talíři, a když člověk není ve střehu, když se trochu zasní, tak ho zemlbába sní dříve.

Ale seriózní odpověď: v poslední době jsem si oblíbil místní sýry Braunauer, jsou stále lepší a lepší (nejsem na jejich výplatní listině!) a největší jídelní prohřešek? Že špatně mluvím o zemlbábě?

Kdyby ses mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co by ses zeptal?

Zeptal bych se adršpašského místostarosty Tomáše Dimtera, co ho v poslední době v Adršpachu nejvíc potěšilo, co se mu podařilo.