Je dobré vědět, kde má člověk své kořeny
V Páteční štafetě odpovídá vášnivý cestovatel David Puschmann z Police nad Metují.
.jpeg)
Ondřej Kocián: Zeptal bych se kamaráda Poličáka Davida Puschmanna, vášnivého cestovatele a fanouška motorismu, který zcestoval celý svět, kde byl naposledy, kam se chystá příště a co mu cestování přináší.
David Puschmann: Zdaleka ne celý svět, ale mnohá místa pěti světadílů lákají zvědavce, kterým jsem rád i opakovaně. Na začátku tohoto roku jsem prožil opravdový cestovatelský bonus při stopování goril horských v oblasti afrických států Kongo a Rwanda Uganda.
Letošní rozkvetlé léto v horách gruzínského Kavkazu bylo pastvou pro oči nejenom fotografů a filmařů, ale i běžného turisty, který si půjčí auto a jede cestou, jež už sama o sobě může být odměnou.
Prázdninové toulání Lucemburskem a Belgií, francouzským pobřežím Normandie včetně sportovně-diváckého zážitku na trati legendární Tour de France zůstává výjimečné a obdivuhodné.
Hlavní město na Seině zblízka, se všemi pachy, vůněmi, krásou i bídou zároveň, metropolí se valícím důsledkem dlouholeté koloniální historie, jakou Francie má, je v kontrastu s tím vším obdivuhodným včetně architektury města samotného. To celé i na jízdním kole je paráda.
A co mi cestování přináší? Jedna jediná věta od Miroslava Zikmunda, kterou mi před lety napsal do zdravice ze Zlína, bude snad odpovědí více než jasnou: „Davide, kdo cestuje, žije dvakrát (ale to vy víte …).“
V polovině příštího roku bych moc rád podnikl delší cestu po jihoamerické Paraguay, která vlastně již započala pilnou přípravou nad mapou, inspirujícím knižním cestopisem i dostupnými aktuálními informacemi na netu, aby pak člověk naživo zjistil na místě samém, že všechno je jinak.
Náhodná zajímavá setkání, probarvené lidské příběhy, přiučit se jinde, to člověka přitahuje odjakživa. Moc rád, a pokud možno často, jsem u toho.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Je dobré vědět, odkud člověk je, kde má své kořeny i předky, kamarády a přátele, svá místa i vzpomínky dávné i nedávné. To je pro mě domov! Police nad Metují, Broumovský výběžek, rodný kraj.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Kulturním zážitkem pro mě bylo srpnové literární odpoledne v Polici nad Metují. Přátelé dávno již zesnulého Miroslava Ptáčka na něho vzpomínali nad fotografiemi, ale hlavně u knihy jeho básní, která před časem vyšla v tištěné formě. Zmíněná originalita jedince a odlišující se půvab člověka, který si ve vzpomínkách z prožitku nesou jeho vrstevníci, spolužáci i přátelé, je hluboce lidsky silné.
Mám rád herce, divadlo, a tak i zkouška ochotníků divadelního spolku Kolár na představení Řeči, je pro mě kulturně povznášející zážitek.
Náchodský Swing sextet je sice generace mého táty, ale toto hudební seskupení dokáže navodit tu správnou atmosféru i v pokročilém věku, tak jako tomu bylo v lázních Běloves v horkém létě.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Ochutnal i pozřel jsem se zájmem entologa-hobíka opravdu kde co i ledas kde. Profesně i s chutí preferuju maso. Tatar i Entrecôte steak třeba už ke snídani může být dobrý počin pro hezký pracovní den. 500 g Nutelly za dva večery je víc než prohřešek bez dalšího komentáře.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal Poličáka Jaroslava Berana nejmladšího, úspěšného 16letého všestranného sportovce, jak hodnotí svoji uplynulou sezónu bikera, kdy ho případně v zimní sezóně můžeme opět vidět v přímém TV přenosu při lyžařském klání na sjezdovce a jestli jeho sportovní ambice formuje i skutečnost, že je nositelem slavného jména. Děda s tatíkem, oba svého času velmi aktivní motorističtí jezdci Královéhradeckého kraje, táta Jaroslav Beran krom všeho reprezentant České republiky se lvíčkem na prsou, vítěz stříbrné vázy na šestidenní motocyklové soutěži v Austrálii.
Příští Páteční štafeta vyjde 2. ledna 2026.
