Jen si tak lebedit v broumovském bezčasí
Pátek, 11. října 2024
.jpg)
V Páteční štafetě odpovídá Jakub Gruss.
Matyáš Hartman: Rád bych se zeptal Jakuba Grusse, co ho na Broumovsku fascinuje a zda má nějakého oblíbeného regionálního autora.
Jakub Gruss: Broumovsko a jeho přilehlé okolí mne okouzluje mnohým. V první řadě svou ambivalencí, vertikálou, svou rozmarností, škodolibostí a zároveň laskavostí. Hotová fantazie – v jednom okamžiku je tenhle „kus světa“ pozorný hostitel, aby tě záhy čapnul za krk jako kočka své mládě. Žít na Broumovsku… Oprava: zaplést se vážněji s Broumovskem, je jako jezdit na tygru. Slušná divočina, ale pořád lepší v tom pokračovat, než seskočit dolů. To mi vždycky vyrazí dech. Člověk jako já se může snažit sebevíc, ale bez ohledu na to, kolikrát se před tím snaží uniknout, mu klášter a panorama šonovského kostela stejně zazvoní u dveří! A tak je lepší pevně se držet a trochu tu šelmu poškádlit. Nechat se povozit, dokud je čas. Co naplat, jednou z toho hřbetu spadneme všichni.
Čím víc nad krajinou lesů, pískovcových skal, barokních staveb, skřítků a víl přemýšlím, tím méně mi připadá jako kus země. Broumovsko není jen něco vytyčeného na mapách nebo v plenéru lidskou rukou. Někdo by škodolibě dodal, že připomíná i silnou drogu, bez níž nelze žít. Pro mne však je Broumovsko hlavně vyznáním lásky.
A teď k druhé části Tvé otázky, Matyáši. Poslední dobou jsem narazil na zajímavý fenomén – Miroslava Ptáčka. Je neskutečná ostuda, že jsem o tomto člověku prakticky nic nevěděl, i když se v Broumově narodil. Z regionálních autorů si rád přečtu třeba pana Matuszkiewicze a mému srdci obzvlášť milého Prokopa Zapletala. Do jeho souboru Mlhy svit jsem se několikrát mile zahloubal. Velmi osobní vztah mám i ke sbírce Marie Šafářové. A letos? Letos mne potěšilo vydání knihy dua Betášová + Zavadil. Těším se, až budu držet v rukou i Tvoji knihu.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Nejvíc ze všeho zbožňuji tu příhraniční náladu, svébytný pocit, kdy stojíte či sedíte v huňatém, rozdrbaném svetru a pozorujete, jak se mění počasí. Pijete turka, třeba i kouříte. Od Machova se přes stěny valí mlha dolů a teče mezi vrcholy stromů; nebo snad leje jak z konve, zatímco hledíte na opršelou, zašlou fasádu kostela? A cítíte se jako něco starého a přežitého. To proto, že vámi prošly v tom okamžiku dějiny a s nimi i paleta lidských radostí a bolestí. Hořkosladký pocit, ale skvělý. Jen si tak lebedíte v broumovském bezčasí. Máte s sebou svou oblíbenou knihu, hlavu plnou fantastických snů, v peněžence ani málo, ani moc, zkrátka tolik, kolik je třeba. A víte, že i když nebude třeba fajn, pořád to skončí nejlépe, jak může.
Tohle mne na Broumovsku bavilo a věřím, že i bavit bude. Krásná příroda či fenomenální památky jsou na mnoha místech celého světa, ale tenhle pocit, který mne ponouká k modlení, čtení, psaní, toulání a vůbec žití, ten intenzivně cítím jenom zde.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Kromě velmi dojemné a silné besedy o Miroslavu Ptáčkovi v polických Pellyho domech jsou to spíše „ne až tak náhodná“ setkání, jako kupříkladu to se spisovatelskou Klárou Krásenskou. Z výstav, které stály za to, se rád ohlížím na Henryho Moora v GMU v Hradci Králové. Každopádně nejvíc ve mně dodnes rezonuje inscenace Wagnerova Tannhäusera v Ostravě, co na tom, že přesně před rokem.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Nejraději mám vinnou klobásu v trojobalu s houskovým knedlíkem a kysaným zelím. Nevím nic o původu tohoto jídla, ale vařila ho už moje prababička. Je to ještě lepší než pavlišák. Taky si rád dám těstoviny na x způsobů nebo kus hovězího s chlebem.
A jídelní prohřešek? Je jich hned několik, téměř samá prasárna! Tak v první řadě pořádná prdelačka nebo dršťková, zabíjačkové kroupy se zelím, dobře kořeněná tlačenka s cibulí. A v neposlední řadě kuře vindaloo, ale žádný čajíček. Vždycky jen takové, na jaké by si troufl i samotný Dave Lister.
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal svého bývalého kolegy a talentovaného hudebníka Jakuba Šafáře, co dělá, když mu Broumovsko náhodou přerůstá přes hlavu. A na kolik hudebních nástrojů by se ještě rád naučil hrát.
