Jiskrou mého života je moje rodina

-red-, foto archiv Š. Přibyla

Pátek, 13. září 2024

Sdílet na:

Minulou Páteční štafetu měl Vojtěch Malina z Benediktinského opatství sv. Václava v Broumově. Ten ji nepředal nikomu konkrétnímu, ale nadnesl otázku pro všechny čtenáře: Co Vás ve Vašem životě naplňuje? Co Vám ve Vašem životě chybí? Naše Broumovsko se tedy rozhodlo předat Páteční štafetu muzikantovi a řediteli broumovské ZUŠ Štěpánu Přibylovi z Otovic.

Vojtěch Malina: Co Vás ve Vašem životě naplňuje? Co Vám ve Vašem životě chybí?

Štěpán Přibyl: Mám ženu Alenku a tři malé děti. A asi díky životní fázi, ve které se ocitám, mi čím dál víc dochází, že jsou pro mě jiskrou života právě oni. Na životě Broumovsku mě naplňuje rekonstrukce statku, se kterou se už několik let potýkám a určitě ještě dlouho budu, práce v ZUŠ a prostředí, kde s rodinou jsme.

Konkrétně v ZUŠ pak v poslední době především pocit a uvědomění, že mám kolem sebe výborné kolegyně a kolegy, kteří se dovedou semknout a jak se lidově říká „táhnout za jeden provaz“. V nečekané události, která podstatně ovlivnila chod školy, se sami nabídli s pomocí, byli ochotni vyhovět a nemusel jsem sahat k žádné direktivitě, což je podle mě z hlediska ředitele skvělé.

Naplňuje mě i pocit sounáležitosti a přátelství s lidmi, kteří jsou podobnými „blázny“. S lidmi, kteří na Broumovsku před pár lety koupili většinou nějakou částečnou ruinu, kterou trpělivě po kouskách a mnohdy s vypětím všech sil dávají do kupy. Tu a tam někoho potkáte, prohodíte pár slov o tom, v jaké fázi rekonstrukce právě jsou, jak se jim daří a hned sdílíte pocit, že v tom nejste sami.

A jako muzikanta mě moc těší, když kapela a publikum pulsuje stejně a jsou schopni společně sdílet radost – nebo i jiné emoce v tentýž okamžik.

A co mi v životě chybí? Ponechám stranou svou nejhlubší studnu vědomí. Někdy mi chybí ve společnosti více empatie, vřelosti a mezi mladšími generacemi chuť řešit věci více úderně a věcně. Někdy mě dost unavuje neustále o něčem diskutovat bez jasných výsledků a potřebné rutiny.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Broumovsko si nás – tedy pana a paní Přibylovy, tak nějak přitáhlo samo a vlastně také díky mé pracovní příležitosti na ZUŠ. Oba pocházíme z vesnic, kde se drobně hospodařilo, a to nám asi zůstalo ve vínku. Po třech letech v malém bytě v Soukenické, jsme se rozhodli koupit statek v Otovicích, kde žijeme už deset let. V souvislosti s uvědoměním a snahou žít tady a teď jsem se letos rozhodl k razantním změnám – totiž v zásadě opustit sféru kapelníka velkého bandu, čemuž jsem cca od 13 let věnoval vždy podstatnou část svého života. Teď věnuji čas a úsilí hlavně statku a rodině. S trumpetou hrát pak vyrážím občas, a už si dost vybírám kam a s kým.

Na statku v Otovicích trávíme veškerý volný čas, když nejsem zrovna v ZUŠ, nebo někde s trumpetou na koncertě, na kterých se mnou většinou bývá i má žena Alenka. Vrhli jsme se svépomocí do zevrubné rekonstrukce stavení. Máme nějaké to hospodářské zvířátko a žena se vrhla do pěstění levandule. Na Broumovsku mě tedy těší, že jsme našli krásné místo pro plnění našich společných snů.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Kulturní zážitek? To musím sáhnout více do minulosti. Určitě jím byl koncert Lincoln Center Jazz Orchestra s Wyntonem Marsalisem v pražském Obecním domě. S Alenkou jsme čekali prvního potomka a byli v sedmém nebi ze všeho, co jsme prožívali, a ještě k tomu jeden z nejlepších big bandů světa! S Broumovskem tedy zatím nejhlubší kulturní zážitky spojené nemám, ale třeba někdy v budoucnu…

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

V posledních letech mě baví pestrá a výživná strava. Maso všeho druhu – a ideálně v podobě mladého hovězího nebo jehněčího, co se pase na našich lukách za statkem v kombinaci s pestrobarevnou zeleninou a s domácími bramborami. Takže nic konkrétního. A také jsem tak trochu ve fázi hledání nových chutí a kombinací. A jídelní prohřešek? Fast food ve všech podobách, když člověk spěchá a nemá čas a klid si obstarat kvalitní jídlo.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Někde u cesty jsem zahlédl billboard (myslím, že jeden byl v Teplicích nad Metují u cesty) s takovou reklamou na Broumovsko, na kterém je zvláštní (možná až trapný) slogan: „Broumovsko, boží klid.“ Zeptal bych se tedy tvůrce všeho (Boha), zda to vidí stejně, jako tvůrci toho sloganu.

Otázky, které mě tam někde uvnitř svým způsobem tíží a rád bych znal na ně odpověď, asi žádný smrtelník z Broumovska nezodpoví.

Přesto se zeptám kamaráda a stávajícího ředitele Muzea Broumovska Michala Bureše: Michale, v čem vidíš potenciál Broumovska pro všechny naše zítřky?