Jsem vděčná rodičům, kteří nám dali důvěru
V Páteční štafetě odpovídá Lenka Scholzová z Nízké Srbské.
.jpeg)
Tereza Skalová: Zeptala bych se Lenky Scholzové z Nízké Srbské, jaké to je provozovat tady u nás lesní klub a obzvlášť v této době, kdy je celkově nedostatek dětí?
Lenka Scholzová: Přiznám se, že na začátku jsem si myslela, že to bude jednodušší. Můj záměr byl přiblížit ochranu přírody, krajiny a zvířat co nejvíce lidem. Snažím se pomáhat opuštěným, nechtěným, týraným, ale i starým zvířatům a došla jsem k závěru, že nedokážu pomoct všem. Že jednotlivec na to nestačí. Že je potřeba osvěta, aby se lidé lépe chovali ke zvířatům, ať už domácím, ale i těm ve volné přírodě. A nejlepší je začít u dětí. Aby už od malička věděly, že jsme součástí přírody, že je to to nejcennější a zároveň nejkřehčí, co máme a je potřeba o to pečovat. Měla jsem představu, že můj nápad nadchne hodně lidí, lesní školky a kluby jsou oblíbené a děti se jen pohrnou. Ale zjistila jsem, že pro spoustu lidí je lesní klub místo, kde děti jen bezhlavě pobíhají po lese, bez jakékoliv výchovy a směru. Někteří dojíždí za prací a je pro ně logisticky náročné dovážet děti. A samozřejmě finanční stránka, protože lesní kluby nejsou nijak dotované státem. Proto jsem velmi vděčná rodičům, kteří nám dali důvěru a svěřili nám své děti.
To, že nemáme spoustu dětí, je spíše výhoda, protože můžeme ke každému přistupovat individuálně, přizpůsobit se potřebám jednotlivých dětí a naslouchat jim. Děti jsou parťáci, pomáhají si, spolupracují. Je nádherné vidět je vyrůstat, dělat pokroky, podporovat je v prozkoumávání a odvaze. Učí se přirozeně, bez nátlaku, formou hry. Zapojují se do činností na farmě. Krmí slepičky, sbírají vajíčka, koníkům nosí seno. Pohrají si s pejsky a kočkami. Mají zahrádku, kde pěstují zeleninu. Sbírají lesní plody, dělají zásoby pro zvířátka na zimu. Pozorují, jak se rodí a rostou mláďátka. Učí se žít v souladu s přírodou.
Mám tu hluboké kořeny a jsem moc ráda, že i naše děti to tak mají.
Co Vás těší na životě na Broumovsku.
Miluji to tady. Hlavně Machovsko. Pocházím z Police, ale babička s dědou bydleli v Machově a já k nim často a ráda jezdila. Ten klid, ticho, nádherná příroda. Jsme tu odstřiženi od ruchu měst, obklopeni loukami a kopci. Trochu jako by se zastavil čas a nespěchal tady tolik. Lidé k sobě mají blíž. Ale přitom kolem sebe mají prostor, mohou svobodně dýchat. Sednout na koně a projíždět se po kopcích, pozorovat srnky a zajíce nebo se jít projít do lesa. Posadit se a poslouchat zpěv ptáků. To je neskutečně nabíjející. Mám tu hluboké kořeny a jsem moc ráda, že i naše děti to tak mají. Je tu prostě krásně.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Mým největším kulturním zážitkem jsou koncerty Police Symphony Orchestra. Nechyběla jsem na žádném, který tu pořádali. Ta energie, která z celého orchestru sálá, láska, přátelství a pomoc potřebným. Jsem hrdá na to, že tady u nás je tolik lidiček s otevřeným srdcem.
Také se mi líbí, že je u nás stále spousta spolků, které pořádají různé akce pro veřejnost. Lidé se díky tomu sdružují a spolupracují.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Jím ráda a jím všechno. Nedokážu držet diety a ani se o to nesnažím. Neumím si představit, že bych si celý život musela něco odpírat. Třeba čerstvý Polický chleba, na který se vždycky těším. V poslední době jsem si oblíbila sýry z broumovské sýrárny. A farmářský krámek Ekofarmy Bošina, kde nakoupíte spoustu bio produktů. Snažím se vařit z místních surovin a hodně potravin si vypěstuji na zahrádce. Zemědělsky hospodaříme, máme bio farmu a veškeré maso i vajíčka máme svoje. I okolní příroda nám nabízí spoustu potravin. Miluji jakékoli ovoce a zeleninu. Ale moje úplně nejoblíbenější jídlo jsou chlupačky s houbami. Na houby chodíme rádi i s dětmi a děláme si zásoby na celý rok.
Kdybyste se mohla kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptala?
Zeptala bych se ředitelky Městské knihovny v Polici nad Metují Aničky Lukáškové, jak moc je těžké v dnešní době nadchnout děti ke čtení.
