Kantořina je o velkém kantorském srdci

Michaela Plchová, foto archiv K. Výravského

Pátek, 7. dubna 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá dlouholetý ředitel a pedagog Gymnázia Broumov Karel Výravský.

Martin Mráz: Karel Výravský, bývalý ředitel broumovského gymnázia. Učil jste několik generací studentů. V čem se liší vyučování a studenti v 90. letech od těch dnešních? Je podle vás třeba nějaké systémové změny ve výuce?

Karel Výravský: Mám za sebou čtyřicet let pedagogické praxe a nemohu říci, že by dnešní studenti byli lepší, či horší než třeba ti v 90. letech. Já říkám, že studenti jsou pouze jiní, protože je jiná doba. Mladí lidé jsou takoví, jaká je společnost a co jim ta společnost dovolí. V době socialismu a v první polovině 90. let měli studenti méně možností, než mají dnes, a tak se mohli (museli) soustředit na menší okruh věcí a v těch jít více do hloubky. Dnešní mladá generace je trochu roztěkaná, protože má nekonečný výběr možností co dělat, o co se zajímat, co studovat, čím být. A mladý člověk chce vyzkoušet všechno. A tak dnešní studenti trochu těkají z jednoho do druhého, ale velké výsledky to nepřináší. A komu chybí vůle a pracovitost, nic moc nedosáhne. Dnešní společnost nikoho z nás, ať je mladý, nebo starý, k velkým výkonům nenutí. Můžeme si jen tak žít a stát se postará.

Systém výuky se během mé pedagogické praxe naštěstí moc nezměnil, i když pokusů o všelijaké nesmyslné reformy bylo dost. Ale tyto reformy vymýšlejí politici, kterým o žáky vůbec nejde, nebo pracovníci výzkumných ústavů pedagogických, kteří sami jako učitelé byli nemožní. Kantořina je o velkém kantorském srdci a o vzájemné úctě a respektu mezi učitelem a žáky a tomu se musí obě strany učit stále. Pokud bych něco změnil ve školském systému, pak bych zrušil školní vzdělávací programy, vrátil bych zpět osnovy a výrazně omezil často zcela nesmyslnou faktografii, kterou se musí žáci učit zpaměti třeba k maturitě, i když to každý prvňáček umí nalézt na internetu.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Že i když už nejsem aktivním učitelem, stále se na mě obracejí bývalí žáci nebo i mladí lidé, které jsem přímo neučil, že chtějí s něčím poradit, a nemusí to být jen s češtinou, ale třeba s výběrem dalšího studia nebo prostě se mnou jen tak chtějí probrat život.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Určitě do broumovského kláštera, tam se dělo a stále děje mnoho neuvěřitelných věcí. Nemyslím „jenom“ fyzickou obnovu kláštera, ale obnovu genia loci, kterého toto místo v českých dějinách mělo. Pamatuji broumovský klášter ještě když tam byly archivy Stb – těžko uvěřit, že je možná tak úžasná proměna do dnešní podoby. A když už tam někdo půjde, tak by samozřejmě měl navštívit nějakou akci v multifunkčním sále Dřevník.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Žádná. Já mám na nočním stolku čtečku a čtu, na co mám zrovna náladu. Čtečka mi umožňuje číst několik knih najednou a různě se k nim vracet. Jsem milovníkem klasické české literatury od středověku až po meziválečnou literaturu 20. století. Když jsem v čekárně u zubaře, přečtu si nějakou vtipnou povídku Karla Čapka, abych přišel na jiné myšlenky. V letadle se hodí Otokar Březina, jeho poezii nelze pochopit, s tou se musíte jedině vznášet v oblacích. No a Máchův Máj čtu při slavnostních příležitostech, protože to je skvost české literatury. Čtu i zapomenuté knihy české literatury, o kterých se sice ve škole učí, ale nikdo je nečte. Třeba báseň Bedřicha Briedela „Co Bůh? Člověk?“ mi pomohla nahlédnout do středověké náboženské filozofie, o kterou se velmi zajímám. A co tedy čtu právě teď? Vlastimil Vondruška – „Husitská epopej“. Je to především o době husitské v širších souvislostech. Já mám přečteného celého Jiráska, který také mimo jiné napsal velkou historickou trilogii o husitství. A mě velmi baví sledovat, jak se za poměrně krátkou historickou dobu od Jiráska pro Vondrušku změnily pohledy na některé historické osobnosti českých dějin. Pro Jiráska je Jan Žižka národním hrdinou bojujícím za pravdu a za svobodu Čechů, Vondruška ho líčí jako loupeživého rytíře a žoldnéře, který byl sice velmi schopným vojevůdcem, ale jinak mu šlo hlavně o moc a vlastní prospěch. Z Jiřího z Poděbrad udělal Jirásek husitského krále, kdežto Vondruška ho vidí jako pragmatického politika, samolibého a mstivého, který pro zisk české královské koruny udělá cokoli. Ale tak to prý ve středověku chodilo. A je to dnes v politice jinak?

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Zeptám se MUDr. Jana Homolky, mého žáka z gymplu a vynikajícího praktického lékaře v Broumově: Jaký je rozdíl v péči o pacienty v nemocnici, kde jste dlouho pracoval, a na obvodě? A která práce je náročnější?