Krajina má velkou sílu lidi propojovat

Michaela Plchová, foto archiv J. Staroby

Pátek, 3. března 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Jan Staroba, který se věnuje péči o krajinu, konkrétně pracuje na projektech, které se snaží připravit nás na klimatickou změnu a navracejí vodu do krajiny.

Jan Kozderka: Rád bych se zeptal Jana Staroby, co ho přimělo usadit se na Broumovsku a pomáhat krajině?

Jan Staroba: Honzo, děkuji za příležitost ujasnit si, proč jsem právě zde a dělám to, co dělám. Příběh je to košatý, ale ve stručnosti, byla to moje jedinečná žena Sabina, která nás vytrhla z života v Praze a přivedla na Broumovsko, poprvé jako dobrovolníky na farmě u Šárky a Filipa Vávrových v Suchém Dole. Jako kluk z bruntálského paneláku jsem o životě na venkově nevěděl mnoho, takže jsem byl natolik u vytržení z každodenního kontaktu s přírodou a zvířectvem, že jsme se přesně za rok od první návštěvy na Broumovsko přestěhovali. Přijetí místních lidí mi připadalo jako z jiného světa a během pár měsíců jsme zde znali spoustu inspirativních rodin.

Filip trpělivě odpovídal na mé všetečné dotazy o farmaření a přírodě a jsem rád, že tak činí dodnes. Brzy potom jsem potkal arboristu Jakuba Hrůšu, který mě téměř rok provázel světem stromů, keřů a výsadeb. Následně jsem dva roky sdílel cestu s Jiřím Malíkem a jeho projektem Živá krajina, který nabízí běžným občanům možnost zapojit se do adaptace svého okolí na již probíhající klimatickou změnu. Dnes na tuto etapu navazuji s organizací Krajinohled. 

Broumovsko je v oblasti snahy o komplexní nápravu krajiny a návratu vody do ní republikovým průkopníkem. V loňském roce zde za přispění veřejnosti vznikly Adaptační strategie na klimatickou změnu pro část povodí Stěnavy a Dunajky o rozloze 58 km², což spolu s dříve zpracovanými územími tvoří oblast přesahující 100 km². Strategická rada regionu Broumovsko následně podpořila vznik pracovní skupiny, která má za úkol rozvinout dialog mezi samosprávami, vlastníky pozemků, hospodařícími zemědělci a veřejností o potřebách broumovské krajiny, a to nejen z pohledu zádrže vody, ale také kvality obdělávané půdy, druhové rozmanitosti, problémů s erozí a přívalovými povodněmi. Distribuce srážek se dle posledních poznatků mění a současný trend udává, že přívalové srážky budou střídány delšími obdobími sucha. Současná podoba české, zejména zemědělské krajiny na takovou změnu není dobře připravená, ve velké míře jí chybí prvky, které by vodu dokázaly v krajině zadržet a postupně ji uvolňovaly. K rychlému odtoku vody také přispívá hustá síť melioračních zařízení, která je v rámci uvedených aktivit podrobně mapována. Pevně věřím, že brzy na Broumovsku uvidíme další konkrétní realizace a na vlastní kůži pocítíme jejich pozitivní dopad na bezprostřední okolí. Jsem velmi rád, že se v tématu krajiny daří propojovat aktivity mnoha jednotlivců, hospodářů, firem a neziskových organizací a onen potřebný dialog společně vést a rozvíjet.

Proč tedy pomáhám krajině? Protože hned po mezilidských vztazích je to to nejcennější, co máme. Krajina má velkou sílu propojovat.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Nezištná a bezprostřední ochota lidí si pomáhat. Nevím, jestli je fenomén malých semknutých komunit doménou Broumovska, ale je to jedna z věcí, která mě zde drží a snad dlouho nepustí. Ať jde o pomoc s opravou domu, výměnu přebytků zeleniny, zapůjčení takřka čehokoli… Obvykle se setkávám se vstřícnou reakcí a chutí se nad řešením daného problému minimálně společně zamyslet.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Návštěvy obvykle posíláme „někam do skal“. Nechť si každý dovolí nechat se chvíli vést tajemnými skalními cestami a nalézat to, co je pro něj v danou chvíli to pravé.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Na pomyslném nočním stolku právě leží letošní první číslo časopisu Ochrana přírody, dále kniha s názvem Umíráme každý den, jejímž autorem je Mingyur Yongey a kniha O smrti a znovuzrození, kterou sepsal Ole Nydahl. Obě zmíněné knihy přináší pohled na proces umírání a vysvětlují, co se v člověku děje po smrti, kdy mysl zpracovává všechny prožité dojmy. Domnívám se, že být v úzkém kontaktu s pomíjivostí je pro nás lidi užitečné a mně osobně to pomáhá lépe pochopit a přijímat procesy probíhající v přírodě a v každodenním venkovském životě, jehož je zrození a smrt nedílnou součástí.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Rád bych se zeptal Ester Korandové, co by změnila v současném českém vzdělávacím systému a co by naopak vyzdvihla jako přínosné?