Lásku k lidové architektuře v sobě mám od dětství
Pátek, 29. listopadu 2024
V Páteční štafetě odpovídá tesař Tomáš Fultner.
Tomáš „Shama“ Mašek: Zeptal bych se mého kamaráda Tomáše Fultnera, který koupil a rozhodl se zachránit velmi zajímavý statek v Lachově. Tomáši, kde jsi sebral odvahu jít do takového projektu a myslíš si, že se finální opravy dožiješ?
Tomáš Fultner: Tome, díky za předání štafety. Statek jsem koupil na začátku roku 2018 a od té doby se hodně věcí v mém životě změnilo. Ani bych nemluvil o odvaze, jako spíš o mladickém elánu až naivitě, ale taky o nadšení pro historické objekty a jejich obnovu pomocí tradičních řemesel, což bylo klíčové.
Abych to trochu objasnil, pocházím z Poděbrad, kde jsem vyrůstal v paneláku. Jako děcka jsme hodně jezdily na hory, ať už s našima nebo s dědou, který žije pod Orlickými horami, kam nás často brával. Už tehdy jsem se rozplýval nad krásami starých chalup, citlivě usazených v malebné krajině. V tomto období se do mě zasela láska k tradiční lidové architektuře a horám. Dost to kontrastovalo s Polabskou nížinou a panelákem, kde jsem vyrůstal. Ale člověk nakonec často touží po tom, co doma nemá...
Na konci vysoké školy jsem poznal holku z Červeného Kostelce, zamiloval se a odstěhoval se sem do kraje. Bydleli jsme tehdy v pronajaté chalupě na polosamotě ve Stolíně a já tak nějak věděl, že tohle v životě chci. Začal jsem se zajímat o tradiční stavební řemesla, hlavně o práci se dřevem. Jezdil jsem na různé truhlářské kurzy. Pak jsem narazil na chlapíka, který stavěl a opravoval roubenky z ručně tesaných trámů, což mě totálně nadchlo. Hned jsem ho zkontaktoval a začal k němu jezdit za prací.
Než se nám narodila dcerka, začal jsem dost intenzivně hledat nějakou chalupu, kde bychom zakotvili a úplně nejvíc mě to táhlo na Broumovsko. Projezdil jsem snad všechny vesnice křížem krážem a marně zkoušel sehnat nějakou pěknou starou chalupu, kterou bych mohl zachránit. Nakonec jsem koupil menší poloroubený statek v Lachově, kde jsem se mohl plně realizovat, protože byl v dezolátním stavu. Opravoval jsem propadlé klenby, krov, měnil roubení, restauroval okna, nahazoval vápenné omítky atd. Bylo toho hodně a jsem rád, že mám tu nejhorší fázi za sebou. V průběhu toho jsem se touhle prací začal naplno živit, takže opravuji roubenky všude možně, ale marně hledám čas (občas i motivaci) na práci u sebe. Věřím však, že v následujícím roce se toho tzv. finále dočkám, i když furt bude co opravovat. Je to nekonečný proces, kterému se eufemisticky říká údržba.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Líbí se mi, že i přes relativně velkou geografickou odlehlost, je region živý a stále se tu něco děje. Nejvíc mě ale Broumovsko dostalo svou kulturní krajinou. To propojení drsné přírody a venkovských sídel je nádherné.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Bohužel mi poslední dobou moc na kulturu nezbýval čas a pár akcí jsem si musel nechat z různých důvodů utéct. Ale poslední opravdu příjemný kulturní zážitek bylo vystoupení Ondřeje Smeykala na didgeridoo v Jaroměři.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Nedokážu určit nejoblíbenější jídlo, ale docela si ulítávám na Pho Bo. A jídelní prohřešky snad jedině, když se svátečně napiju a začnu uprostřed noci vymýšlet prapodivné gastro kombinace…
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Zeptal bych se mého kamaráda Jirky Karpfa alias Kapra na jeho pohled ohledně potenciálu uplatnění se jakožto stavební truhlář v pohraničních regionech, jako třeba tady na Broumovsku. Památek a historických objektů je tu spousta, ale je otázkou, zda jsou zde lidi ochotni si připlatit za pěkná špaletová okna místo plastových. Co myslíš Jirko?
.jpg)
