Máme výhodu, že zdejší periferie je kultivovaná
V Páteční štafetě odpovídá Petr Samuel Zuda, architekt a spoluorganizátor hudebního festivalu Bez Šance Fest.
Josef Thér: Zeptal bych se architekta Petra Samuela Zudy. „Petře, jak vznikla nebo vznikala myšlenka, že váš letní hudební festival Bez Šance Fest má charitativní přesah?“
Petr Samuel Zuda: To bylo celkem jednoduché. Náš fesťák Bez Šance Fest (BŠF) vznikl z dění kolem Bez Šance – punkrockové kapely. Bylo naprosto logické, že zde začnou vystupovat podobní interpreti především z této scény a odvozených hudebních žánrů. Pro tuto subkulturu jsou benefiční koncerty poměrně rozšířeným pojmem. S nápadem aplikovat to i na náš festival přišel dlouholetý spoluorganizátor Pavel Čižinský ml. BŠF se koná od roku 2015 a po prvních dvou ročnících, kdy jsme měli „dost starostí sami se sebou“, přišel konečně kýžený rok 2017, kdy proběhl první benefiční fest. Tehdejší výdělek byl necelých šest tisíc korun, což z dnešního pohledu vypadá přinejmenším úsměvně. Od roku 2018 se pak ustálil adresát naší podpory, jímž stále je Oddělení dětské hemato-onkologie Dětské kliniky FN Hradec Králové. Akce od té doby pěkně narostla a z prapůvodních čtyř kapel máme dvoudenní mejdan s téměř dvacítkou souborů. To se pozitivně odrazilo jak v návštěvnosti, tak i ve výši příspěvku. Ten se pohybuje v podstatě každý ročník ve vyšších desítkách tisíc, a v letech 2021 a 2024 se nám podařilo přesáhnout hranici sto tisíc korun, které jsme mohli věnovat.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Těší mě, že je stále kam „zdrhnout“ z města. Mít možnost ztratit se ve skalách a nikoho nepotkat. To je prostě krása! Zároveň mě těší, že oproti jiným příhraničním regionům máme jistou výhodu v tom, že jsme periferie, ale kultivovaná. S kapelou hrajeme cca 40 koncertů ročně. Občas zavítáme do nějakého opravdu odlehlého koutu naší vlasti, a to je teprve „sociologický“ zážitek…
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Minulý víkend jsme hráli v Bratislavě a Nitře. Na obou koncertech nám předskakovala mladá brněnská punkrocková trojice „Septum Šejdrem“. Jedná se o poctivý punkrock s nádechem post-punku. Je krásné vidět, že i v kategorii do 20 let se najdou revoltující jedinci, kteří jedou v tom správném rock’n’rollu. Takže kromě kulturního obohacení jsem byl i naplněn optimismem, že nic není ztraceno. Paráda!
Prohřešků mám opravdu hodně, ale jsou věci, které jsou za hranou. Ananas na pizzu nepatří!
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Z domácího prostředí mám moc rád zeleninový quiche mojí přítelkyně Klárky. O ten se mi však moc dělit nechce. Tak dám tip na cokoli z berlínského Burgermeister u zastávky U-Bahnu Schlesisches Tor. Stylové „hladové okýnko“ pod nadzemkou nedaleko zbytků berlínské zdi. Pokud by však někdo chtěl raději něco místního, v Pensionu 65 v Polici nad Metují dělají výbornou pizzu.
Myslím, že prohřešků mám opravdu hodně, ale jsou věci, které jsou prostě za hranou. Ananas na pizzu nepatří!
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Rád bych se zeptal Šimona Macha, vedoucího Centra kultury, vzdělávání a sportu v Polici nad Metují. Šimone, ty jsi studoval na broumovském gymnáziu, nyní jsi pracovně ukotvený v Polici. Jak vnímáš naši oblast právě ve vztahu ke kultuře? Jak se vlastně daří kultuře v našem regionu? Chodí lidé na akce, nebo není zájem?
