Můj zážitek z Broumova byl klidný, meditativní a dojemný
V Páteční štafetě odpovídá Ben Tufnell, britský spisovatel a kurátor, který pobýval na měsíční literární rezidenci v Broumově.
.jpg)
Hynek Martinec: Rád bych se zeptal svého dlouholetého přítele Bena Tufnella z Londýna, jak na něj zapůsobil jeho nedávný pobyt na Broumovsku. Vím, že miluje krajinu a věnuje pozornost detailům, proto by mě zajímalo, co ho během pobytu nejvíce inspirovalo, co mu utkvělo v paměti a jaký dojem si z tohoto kraje odváží. Také bych rád věděl, zda ho něco překvapilo, co možná nečekal, a jak by popsal své zážitky z Broumovska někomu, kdo tam nikdy nebyl.
Ben Tufnell: Díky Hynkovi jsem měl to velké štěstí strávit nějaký čas v Broumově, kde jsem bydlel v klášteře. Byl to úžasný zážitek. Vůbec jsem nevěděl, co mám očekávat (v Praze jsem byl několikrát, ale nikdy jsem nebyl na českém venkově), takže mě překvapilo všechno – samotný klášter, město s jeho hezkým náměstím, krajina a zima! Když jsem přijel, bylo asi minus 12 stupňů a leželo hodně sněhu. Když jsem jako dítě vyrůstal v Anglii, bylo v lednu běžné, že napadl sníh, ale teď, když žiji v Londýně, je to velmi vzácné. Naštěstí jsem si s sebou vzal dostatek teplého oblečení.
Klášter Broumov je mimořádné místo. Byl jsem tam, abych mohl pracovat na nové knize, románu, a bylo to perfektní. Měl jsem pohodlnou celu, kde jsem mohl pracovat o samotě, a byly tam také společné prostory se stoly a psacími stoly. Překvapilo mě, jak „klášterní“ to všechno bylo. Všude jsou cedule s nápisem „silentio“ a i když tam byli další návštěvníci, někteří turisté a, myslím, i další spisovatelé (existuje program pro literární rezidence spisovatelů a překladatelů z Německa a Maďarska), všichni byli velmi tiší a ohleduplní. Atmosféra byla docela meditativní a studijní, což mi vyhovovalo. Bylo to dobré a inspirativní místo pro práci. A mělo to silnou atmosféru, zejména v noci.
Hynek mi vyprávěl o zdejší krajině, a tak jsem se těšil, až ji prozkoumám. Jednoho dne jsem jel vlakem do Adršpachu a procházel se skalním labyrintem a pak jsem šel lesem do Teplic nad Metují. V létě to musí být krásné místo, ale v zimě, pod sněhem, to bylo opravdu zcela kouzelné, jako z pohádky. Skály samy o sobě jsou surrealistické, jako sochy. Vyrazil jsem také na výlet k Broumovským stěnám, cestou jsem míjel mnoho křížů u cesty a nakonec, v jeden velmi chladný den, jsem vylezl na vrchol Ruprechtického špičáku. Bylo vzrušující dívat se přes hranici do Polska, i když toho dne bylo většinou zakryté mlhou a mraky. Krajina v Broumově je krásná a trochu mi připomínala Peak District v Derbyshire v Anglii, kde jsou také neobvyklé skalní útvary (ale z mnohem hrubšího pískovce), které milují horolezci.
Už jen pocit, že jsou venku vlci, změnilo celý můj pocit z pobytu v této krajině.
Četl jsem o vlcích, kteří žijí ve zdejších lesích, a tajně jsem doufal, že je uvidím nebo uslyším. Vím, že přítomnost vlků je pro některé kontroverzní, ale pro mě, který pocházím z Anglie, je to něco zvláštního. Samozřejmě jsem je neviděl, ani neslyšel (i když oni možná viděli mě), ale už jen vědomí, že někde tam venku jsou, změnilo celý můj pocit z pobytu v této krajině.
Můj zážitek z Broumova byl klidný, meditativní a velmi dojemný. Zažil jsem ho v zimě a doufám, že se sem budu moci vrátit a prozkoumat ho v létě.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Z Londýna jsem odjel 9. ledna, den před desátým výročím úmrtí Davida Bowieho. Čekala mě dlouhá cesta vlakem (nejprve jsem jel Eurostarem do Bruselu, pak jsem přestoupil na noční vlak do Prahy a odtud jsem plánoval pokračovat do Broumova místními spoji), a tak jsem se rozhodl poslechnout si všechna Bowieho alba v chronologickém pořadí. Bowie pro mě vždy byl vzorem a zdálo se mi to jako vhodný způsob, jak si ho připomenout v den výročí jeho úmrtí. Bowie prošel mimořádnou uměleckou cestou a poslouchat jeho alba při cestě napříč Evropou (vlak navíc uvízl na půl dne v Německu kvůli sněhu, ale to je příběh na jindy) bylo hlubokým zážitkem.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Moje nové oblíbené jídlo je řízek s bramborovým salátem, který podávají v restauraci U Tří růží v klášteře. Je to jednoduché jídlo, ale tak dobré! A mým tajným potěšením je jíst sám v restauraci, třeba s knížkou. Je příjemné sedět v klidu, pozorovat lidi, jak přicházejí a odcházejí, a číst si, zatímco si vychutnávám dobré jídlo a sklenku vína. Během pobytu v klášteře jsem si tuto tajnou radost mohl dopřát mnohokrát!
Kdybyste se mohl kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Vzhledem k tomu, že nejsem z Broumovska a místní lidi neznám, poradil jsem se s Hynkem Martincem a ten mi poradil, abych se zeptal architekta Davida Chmelaře, který Broumovsko velmi dobře zná a je velkým obdivovatelem Kiliana Ignáce Dientzenhofera, který je se zdejším krajem silně spjatý. „Jaké dědictví podle vás jeho architektura v kraji zanechala, které je dodnes viditelné?“
