Muselo to být znamení!

-red-, foto archiv M. Mádleho

Pátek, 17. ledna 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Miroslav Mádle, zástupce ředitele na Gymnáziu Broumov.

Alice Veselá: Zeptala bych se svého kamaráda Miroslava Mádleho, který je zástupcem ředitele na Gymnáziu Broumov: Jaká byla jeho cesta na Broumovsko a jaké má ještě ve škole plány? 

Miroslav Mádle: Milá Alica, na úvod Ti děkuji za předaný štafetový kolík a položené otázky v rámci Páteční štafety. Tebe by tedy zajímalo, jaká byla moje cesta na Broumovsko. Nuže, má cesta na Broumovsko začala ještě na vysoké škole, kde jsem potkal svou tehdy teprve budoucí ženu, která odtud pochází, a je (ta cesta) nezapomenutelná.

Poprvé se do Broumova vydávám v lednu 1997, šero, zamračený den, tmavé siluety domů, trochu depka. Nakonec si jdeme sednout do první otevřené hospody nejblíže nádraží, legendární hospody „U Koně“. Místo objednané kávy vyfasuji pivo, když se dozvím, že hospodský slyší na přezdívku „Páka“, neprotestuji. Začíná se mi tu líbit. Cestu zpátky do Hořic (odkud pocházím) onehdy zpestří ještě drobný incident v Meziměstí, kdy mě poněkud zmate pohyb vlaku, do kterého jsem zde přestoupil po příjezdu od Broumova a jenž má směřovat na Starkoč. Dá se totiž do pohybu stejným směrem, ze kterého jsem právě přijel. Z rozjíždějícího se vlaku tedy v rytmu kvapíku vystupuji, a jelikož se mi na můj poněkud nervózně vyslovený dotaz směřující na zaměstnance ČD, zda ten druhý je ten správný, nedostává odpovědi, věřím svým instinktům a zkušeně nastoupím do jediného zbývajícího s přesvědčením, že je to ten můj. Není... Hynčice, Olivětín, Broumov, je zima, tak to protáhnu ještě do Otovic a pak znovu Broumov, Olivětín... Řekni sama, Alica, napoprvé a hned třikrát za den v Broumově, to muselo být znamení!

Od té první cesty se stalo spousty věcí. Přestěhoval jsem se sem a začal tu svou učitelskou kariéru (nejprve na ZŠ Masarykově, po roce na gymnáziu), oženil se, založil rodinu, poznal tu nové lidi a zjistil záhy, kdo a proč je Řezník, Kakawo, Spacák, Kanár, Afričan, Kubánec, Vejplata, Malinkej, Husajn, Krtek, Lampa, Moric, Nítěnka… Z mnoha nových známých se během těch let stali přátelé.

I když jsme zpočátku po studiích společnou budoucnost s mojí ženou plánovali jinde, tak tenhle kraj a město si mě přitáhly a udržely. Možná i některým snahám navzdory to tady má stále své kouzlo, duch místa funguje. Je příjemné tu žít, mám tady rodinu a svou práci, která mě baví, jsem tady doma a rád.

Jaké mám ve škole plány? Z těch dlouhodobých plánů existuje jeden věčný, a to pomáhat rozvíjet naši školu tak, aby byla místem, kde se kvalitně učí a zároveň to studenty i učitele baví, a přispívat tak k tomu, aby broumovské gymnázium bylo známé hustým výskytem inteligentních, slušných, rovných, zdravě sebevědomých lidí s pozitivní energií a touhou něco dokázat. Jestli to někomu zní jako fráze, mně ne.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Tenhle parádní kout světa nabízí našinci spousty možností prožít život aktivně. Díky všem, kteří za to můžou, že vím i dnes, že „učitelský“ fotbálek býval a je ještě stále každé pondělí a basket každý čtvrtek. Jsem rád, že Janovičky pro mě nejsou jenom „kopec“, ale taky skvělá parta lidí kolem (už bohužel bývalého) Lyžařského klubu. Současnému provozovateli ski-areálu držím palce, stejně jako partě jeho sousedů na Koupálu. Těší mě, že na kolo a do skal je to u nás hned venku za dveřmi směrem doprava a za kulturou ne o moc dál.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Hodně mě potěšil listopadový komorní recitál Richarda Müllera v náchodském Městském divadlu. Ve stejný měsíc proběhl na Youtube živě streamovaný tříhodinový koncert kapely The Cure Songs of a Lost World z londýnského klubu Troxy, se mnou v našem obýváku a dalších 1,5 milionu diváků online. Těším se, až jednou zahrají v Broumově v Edenu… à propos, tam se vždycky těším, zážitek zaručen.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Odpovím obráceně, nemám rád játra a ledvinky. Jedno konkrétní nejoblíbenější jídlo totiž nezvládnu vybrat, jelikož na jedné straně si pochutnám na tradiční české kuchyni, na straně druhé ale vždy rád vyzkouším i nové, exotičtější pokrmy a chutě. Je-li to prohřešek, jsem „čokoholik“.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Zeptal bych se Honzy Strašila, mého kamaráda, bývalého kolegy na gymnáziu a emeritního ředitele ZŠ ve Velkém Poříčí: „1) Co bys doporučil mladým lidem, kteří dnes uvažují o kariéře ve školství? a 2) Jaké to je, když už „nezvoní“?