Na Broumov jsem byl vždy pyšný a vždy budu
Pátek, 17. prosince 2021
Od Martina Humla převzal Páteční štafetu broumovský rodák a podnikatel Libor Prouza.
Martin Huml: Štafetu bych rád předal Liborovi Prouzovi, rodákovi z Broumova. Libore, jaké rozdíly jsou pro tebe nejmarkantnější co do žití v Praze a v Broumově. Jak hodnotíš vývoj našeho regionu v posledním desetiletí? Neláká tě to někdy zpět?
Libor Prouza: Martine, jak už jsem ti psal v telefonu: „Jseš zlatíčko. Děkuji.“ Jen takovéto neočekávané (kamarádské) výzvy mě dokážou vytrhnout z věčné letargie. Ale neboj, neproklínal jsem tě dlouho… Vlastně jsem byl rád, že mě z momentálního všudypřítomného stresu alespoň na chvíli vytrhla Páteční štafeta.
Ptáš se mne na rozdíly života v Praze a Broumově. Obávám se ale, že je neumím objektivně posoudit. Musel bych žít na obou místech současně, a tak tomu není. V Praze bydlím a pracuji a do Broumova jezdím odpočívat. V Praze trávím nejvíce času s mými spolupracovníky a klienty, v Broumově s rodinou a přáteli. V Praze je to pro mne o povinnostech, v Broumově o kratochvílích. Vlastně by se asi s trochou nadsázky dalo říct, že abych si mohl v Broumově užívat, tak si to musím nejdříve v Praze odpracovat.
Vždycky, když jsem tady, závidím vám ten klid a pohodu. Nádhernou přírodu hned za humny. Obrovskou škálu možností, které se vám zde nabízejí pro trávení volného času. Zejména šíře nabídky a rozmanitost kulturních a společenských akcí je pro mne fascinující. Bez přehánění si troufám tvrdit, že typický Broumovák v průběhu roku navštíví vícenásobně divadelních představení či koncertů než typický Pražák.
V čem je ale podle mne Broumov oproti Praze pozadu, je kvalita a dostupnost služeb. A tím mám na mysli veškeré služby. Kolektivní i individuální. Ale za to může bezesporu zdejší nízká úroveň kupní síly. Na druhou stranu, ekonomie je přírodní věda a její zákonitosti se dají pro řešení tohoto problému využít. A proto fandím každému zdejšímu živnostníkovi a podnikateli a přeji jim výhradně úspěch. Naším handicapem není geografie, ale demagogie.
Rozvoj celého broumovského regionu sleduji s velkým nadšením. Opravdu. A to ne jenom posledních deset let, ale mnohem, mnohem déle. A ačkoliv vím, že se mnou nebude řada lidí souhlasit, tak pro mne je tento rozvoj spojený především s osobou Honzy Školníka. To, co v našem městě dokázal, prozatím není plně doceněno. Nicméně já věřím, že se našeho společného potlesku jednou dočká. Jen doufám, že to nebude „in memoriam“.
Vím, vím, není to o jednom člověku. Ale dát tu mašinu do pohybu, to chtělo nadšení a odvahu. Ten generický vývoj, který přinesl fenomény, jakými jsou například Za poklady Broumovska, Broumovské diskuze, Broumovská klávesa, Vinum et Cetera, Art Café se prostě nezrodil z kolektivního rozhodování a celospolečenského konsenzu.
Nám všem přeji, aby se podařilo úspěšně dotáhnout kandidaturu na Evropské hlavní město kultury 2028. A i kdyby to nevyšlo, nevadí. Samotný fakt, že jsme se pokusili obstát, by nás měl naplňovat oprávněnou hrdostí. Hrdostí na to kým jsme a odkud pocházíme.
Já osobně jsem na Broumov vždy pyšný byl a vždy budu. Miluji tento kraj, uvědomuji si své kořeny a o návratu samozřejmě přemýšlím velmi často. Dlouhou dobu to nebylo možné. Nejprve kvůli kariéře, poté rodině a nyní oboru mého podnikání. Bariéry ale postupně zmizely nebo se významně zmenšily a vazby na Broumov naopak sílí.
Momentálně usilovně pracuji na tom, abych mohl zahájit řemeslnou výrobu jistého druhu potravinářského produktu. Doplňuji si vzdělání, abych získal oprávnění k podnikání. A pokud se to podaří, tak bych následně toto podnikání strašně rád svázal s naším regionem. Takže kdo ví, třeba už v roce 2028, kdy bude Broumov Evropským hlavním městem kultury, nabídnu k ochutnání svůj regionální produkt.
Co Vás v poslední době potěšilo?
I když to z mých úvodních vět příliš neplyne, tak právě teď se těším z této nominace. Vlastně ani nevím, čím jsem si ji zasloužil. Nicméně být prvním vnitrozemcem, který se vklínil mezi usedlíky, je pro mne opravdu velkou ctí. Pravda, nevešel jsem se do první desítky. Ale to nevadí. Jedenáctka je prvočíslo, a ta mám moc rád.
Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?
Pročítal jsem poměrně poctivě příspěvky předchozích účastníků Páteční štafety a nezbývá mi nic jiného než s většinou z nich souhlasit. A i když odpověď na tuto otázku vyznívá, alespoň prozatím, poněkud monotematicky, tak i pro mne jsou tím nejhezčím místem Broumovské stěny.
Mám rád spoustu míst broumovského výběžku, ale ve své podstatě mohu zobecnit, že vládnou skály. Rád se v nich jen tak toulám, lhostejno zda sám či s přáteli. A ideálně samozřejmě tam, kde se nepotkávám s hordami turistů. Takže úplně popravdě. Kdyby za mnou přijela návštěva, tak bych jí s největší pravděpodobností samotnou nikam neposlal. Nejspíš bych ji totiž osobně doprovodil na všechna má oblíbená místa.
Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?
Momentálně jsou to spíše učebnice, ale leží tam například i Sedm zákonů od Miroslava Bárty nebo Idioti na plavbě kolem světa od Ivana Orla.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?
Z mých odpovědí to tak trochu vyplývá. A upřímně, jsem trochu překvapený, že jsem první. Rád bych se zeptal Honzy Školníka, rodáka z Prahy. Honzo, jaké rozdíly jsou pro tebe nejmarkantnější co do žití v Praze a v Broumově. Jak hodnotíš vývoj našeho regionu v posledním desetiletí? A neláká tě to někdy zpět?
A dovolím si ještě jednu bonusovou. Neptám se na tvé podnikání, protože vím, že tam si s tím umíš poradit. Ptám se na tvé sociální a filantropické projekty. Jak se v rámci nich vyrovnáváš s takovými prozaickými věcmi, jakými jsou lidská zášť a nepochopení?
