Na Broumovsku jsem zůstal a jsem tady rád
V Páteční štafetě odpovídá bývalý profesionální sportovec v běhu na lyžích, patnáctinásobný mistr republiky, pětinásobný vítěz Jizerské padesátky a olympionik z let 1976 a 1980 Jiří Beran z Police nad Metují.
.jpeg)
Jaroslav Beran: Nejspíš bych se zeptal Jiřího Berana na jeho kariéru na lyžích. Co vše mu lyžování na takové úrovni dalo a jestli mu něco vzalo?
Jiří Beran: Sport mně dal všeobecně radost a mnoho dobrých kamarádů v lyžařské sportovce. To byl ten základ, že jsem ve sportu pokračoval dál a měl jsem to štěstí, že jsem pokračoval do státní reprezentace, takže se ze mě stal, abych tak řekl, socialistický profesionál. Byli jsme jako vojáci, takže jsme nemuseli chodit do práce a pod záštitou Dukly Liberec jsme jen trénovali a závodili.
Tím pádem se z toho mého lyžařského koníčka stalo i zaměstnání. Závodil jsem třikrát na Mistrovství Evropy juniorů, dvakrát na mistrovství světa dospělých a dvakrát na olympijských hrách. To byl, myslím, vrchol toho všeho. Když jsem s tím maličko skončil, tak jsem ještě dva roky jezdil s rakouskou firmou Kneissel po světě na dálkové lyžařské běhy, nesmím samozřejmě opomenout Jizerskou padesátku.
Takže z toho koníčka se stalo zaměstnání, které nás v té době jako rodinu živilo, dá se říct. A co mi vrcholový sport vzal?
Málo jsem byl doma a žena, kterou mi nakonec taky dal sport - z lyžařského prostředí, byla s našimi dětmi sama doma. Já býval často dlouho pryč a pak jsem přijel na pár dní, takže jsem nezažil takový ten běžný rodinný život, neviděl jsem děcka tak odrůstat, jako když je člověk normálně doma. Protože když jste pět týdnů pryč a pak přijedete na dva dny, tak to tak nestihnete zaregistrovat.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Každopádně jsem se tady narodil a mám tady spoustu kamarádů. Díky sportu mám zdejší krajinu zběhanou a proježděnou a myslím, že patří mezi jedny z nejhezčích koutů v naší republice. I ty pískovcové útvary, taky jsme kdysi lezli po skalách… Zároveň mi krajinu a les přibližoval můj táta, protože byl lesák i já jsem toho v lese prožil spoustu, nakonec to bylo i mé původní povolání. Měl jsem kdysi na besedě otázku od lidí, proč jsem neemigroval. Odpověděl jsem tenkrát, že jsem se tady narodil, je tady krásně, mám tady kamarády a všechno. Takže na Broumovsku jsem zůstal a jsem tady rád.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Žena mi vytýká, a říká to dobře, že málo někam chodím. Tak jsem bádal v mysli a musím říct, že takovým zážitkem byla školní besídka na Základní škole v Suchém Dole, kam chodí náš vnuk Štěpán. Měli divadelní vystoupení a on hrál pana učitele. No a my jsme z toho byli úplně hotoví, jak to ztvárnil, jak se do té role vžil. Prostě to byl zážitek.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Já jím úplně všechno, ale velmi rád mám králičí sekanou, protože jsem velký chovatel králíků a taky je tedy konzumujeme. A pak ještě klasickou bramborku, čili bramborák. Jsou to taková obyčejná jídla, ale jestli mám něco vyzdvihnout, tak to. A prohřešek, to bych řekl tak, že když Mirka ty bramboráky udělá, tak jsem s odpuštěním jak malej dobytek, vždycky říkám, už to dejte pryč. Protože se málem neudržím a musím toho sníst strašně moc.
.jpeg)
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Jak jsem vyšel z polické lyžařské sportovky, tak bych to přehrál na současného trenéra a náčelníka sportovky Jana Pohla s otázkou, jak vidí perspektivu a budoucnost lyžařského oddílu v Polici, jestli jsou schopni vychovat i někoho, kdo by se mohl dostat i třeba do reprezentace.
