Na focení mě nejvíce baví lidé a jejich příběhy
V Páteční štafetě odpovídá fotografka Nikola Klimešová z Machova.
.jpg)
Tereza Skalová: Zeptala bych se fotografky Nikoly Klimšové, jak si našla cestu k focení a jak se jí žije v Machově?
Nikola Klimšová: K focení jsem se dostala postupně, přirozeně – začalo to focením našich dětí a časem se z toho stala práce, která mi dává velký smysl. Baví mě zachycovat obyčejné, ale silné momenty, které mají pro lidi hodnotu i po letech. Nedávno jsem dostala otázku, co mě na focení baví nejvíc, a došlo mi, že jsou to vlastně právě lidé a jejich příběhy. To dělá každé focení jedinečné. V Machově se mi žije moc dobře – narodila jsem se tu, takže je to pro mě domov. Mám ráda místní klid, krásnou přírodu a to, že tu život plyne trochu pomaleji.
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Na životě na Broumovsku mě těší to, co už jsem zmínila výše. Hlavně klid, nádherná příroda a prostor, který tu člověk má. Tím, že děti učím doma, trávíme hodně času venku a příroda je pro nás přirozenou součástí každodenního života. Jako fotografka navíc vnímám, jak je tenhle kraj krásný v každém ročním období. A mám radost i z toho, že tu máme skvělé kulturní vyžití – koncerty, akce a různá setkávání s příjemnou atmosférou. I když s rodinou rádi cestujeme naší obytnou dodávkou, vždycky je návrat domů to nejhezčí.
Jaký je váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Sice už je to loňská záležitost, ale byla jsem na krásném koncertu Karla Plíhala pod širým nebem v klášterní zahradě broumovského kláštera. Byl to jeden z těch večerů, kdy do sebe všechno zapadne – zapadající slunce, hudba, klid a atmosféra místa. Mělo to pro mě až zvláštní kouzlo a pocit úplného zastavení. O to silnější to pro mě bylo, že jsem v Broumově studovala na gymnáziu a do klášterních zahrad jsem chodívala už tehdy, kolem roku 2011, kdy to místo vypadalo úplně jinak. Dnes je nádherně proměněné a bylo krásné zažít ho takhle živé, ale zároveň klidně, plné pohodových lidí a nádherné hudby. Silným zážitkem pro mě ale byl i benefiční koncert Police Symphony Orchestra, který jsem fotila loni v létě. Tentokrát jsem je nevnímala jako divák, ale skrz objektiv, a možná právě díky tomu jsem si ještě víc uvědomila energii hudby i lidí kolem.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i váš jídelní prohřešek?
Mám ráda jednoduchá jídla z kvalitních surovin – hodně zeleniny, vajíčka a poctivé domácí vývary, které popíjím i ráno před snídaní. Ráda si s jídlem trochu vyhraju – nevařím úplně klasiky, spíš zkouším nové kombinace, ale pořád jednoduché. Důležité pro mě je, aby jídlo tělo skutečně vyživovalo a dodávalo mu, co potřebuje. A můj malý jídelní prohřešek? Určitě čokoláda, ale kvalitní. Tu si dopřeju a beru ji jako malou radost.
Kdybyste se mohla kohokoli z Broumovska na cokoli zeptat, koho a na co byste se zeptala?
Zeptala bych se Lenky Scholzové z Nízké Srbské, jaké to je provozovat tady u nás lesní klub a obzvlášť v této době, kdy je celkově nedostatek dětí?
