Nově příchozí si život na Broumovsku zamilují

-red-, foto archiv L.Zálišové

Pátek, 20. června 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Lenka Zálišová z Křinic. 

Radka Votavová: Zeptala bych se Lenky Zálišové z Křinic, jak to dělá, že to všechno, co zvládá, zvládá s úsměvem na tváři, v obrovské laskavosti a pohostinnosti s lehkostí a grácií?

Lenka Zálišová: Tak jako se u každého v životě střídá období radosti a spokojenosti s obdobím plným překážek a smutku, i mě život přichystal všeho plnou měrou. Pomohli mi lidé – rodina, přátelé, kolegové v práci a další úžasní lidé, které jsem díky okolnostem potkala a kteří mi obohatili a dodnes obohacují můj život. Je opravdu neuvěřitelné, jak je život moudrý – něco ztratíš, ale také něco získáš. V mém případě to bylo právě přátelství a vědomí toho, že je kolem mě spousta laskavých lidí. Děkuji všem. Ale bojovat člověk musí i sám. Určitě v mém životě sehrála velkou roli moje vlastní rodina – stále dokola jsme s mojí sestrou slyšely od tatínka jeho: “Jak si děvče v životě usteleš, tak si také lehneš”.

Měly jsme z toho samozřejmě legraci – když už jsme byly větší, tak jsme si to říkaly navzájem – a pak se popraly kvůli nějaké hlouposti. Ale vážně. Táta nás nutil dělat vlastní rozhodnutí a nést za ně zodpovědnost. A podobným způsobem jsme se snažili s manželem vychovávat i naše syny. K samostatnosti a odvaze. V jednom okamžiku, a tím byl úraz mého manžela, nás všechny začal život učit i pokoře, laskavosti, pochopení, toleranci. Rodina byla přístavem. A to je příčina mé lehkosti. To rodina mi ji dává. Na té záleží, tam získávám sílu. A když se dívám na naše tři roztomilé vnučky, tak to už je opravdu důvod pro to, abych měla na tváři úsměv.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Jsem tady doma, i když mám kořeny jinde. Nemusím jezdit nikam jinam za krásami přírody. Stačí když se podívám z okna a tu krásu vidím. Máme to štěstí, že bydlíme v Křinicích s úžasným výhledem na Broumovské stěny a nedaleký rybník. A také mám jednu dobrou duši, která je známá jako “Nezkrotná zahradnice” a ta mi už roky pomáhá s naší zahradou. Ta se pro mě, díky ní, stala oázou klidu a pohody. A také lidé, kteří zde žijí, hodně spojení s přírodou. Vytvářejí si své komunity, jsou trochu schovaní před světem, v ďolíku za hradbami hor, a tím mají k sobě blíž. Podle své vlastní zkušenosti vím, že pokud se nově příchozí rozhodnou strávit svůj život na Broumovsku, tak si ho zamilují.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Musím se přiznat, že v poslední době nejsem příliš kulturní člověk. Ale slibuji (sama sobě), že se polepším.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Moje nejoblíbenější jídla jsou  „jídla chudých”. Chlupačky s houbami, brynzové halušky, brambory na loupačku, bramborové placky a podobné. A prohřešek? Hořká čokoláda – tuny…

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Ráda bych se zeptala svého synovce Honzy Záliše, co ho přimělo k nápadu přivést původní Café Herzog znovu do života.