O náš svět je třeba se starat

Michaela Plchová, foto archiv E. Pohnerové

Pátek, 30. prosince 2022

Sdílet na:

O tom, co ji vedlo k sepsání post apokalyptického románu Hladoví, v Páteční štafetě odpovídá mladá spisovatelka Eliška Pohnerová.

Jan Hábl: Chtěl bych se zeptat autorky sci-fi románu Hladoví Elišky Pohnerové, co ji vedlo k sepsání této knihy. A jestli si ví o tom, že beletristicky zpracovala Komenského výrok „Lidskost není docela v pořádku, ale není docela ztracena“?

Eliška Pohnerová: Děkuji panu Háblovi za otázku a zájem o knížku. Komenského jsem na mysli neměla, ale zmiňovaný citát považuji za obecnou pravdu, které jsme čím dál tím více nuceni čelit. Námět knihy vznikl již před pěti lety a zrodil se ze strachu o planetu, klima, společnost a dary země. Přestože kniha hledá a nachází východisko z katastrofy, a její děj byl sepsán právě proto, aby nabídl mému náctiletému já klid v duši, chtěla bych skrze něj lidem připomenout, že je třeba se o náš svět starat, a to právě proto, aby post-apokalyptika zůstala jen na papíře.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Tahle otázka je záludná. Člověk si tu radost ne vždycky uvědomí. Ale máme tu konec roku a Vánoce, takže svátky radosti a já si je užívám, a to hlavně koledy, cukroví a pražské trhy. Poslední adventní neděli krásně nasněžilo, tak to bylo i s tou správnou bílou atmosférou. Mimo to mě čeká rok plný cestování, na nový rok Brazílie a studijní podzim v Austrálii. No a v neposlední řadě mám radost z příležitostí. Potěšil mě pan Hábl s dotazem na knihu a samotný fakt, že se o knížce ví, povedlo se mi připravit další dvě knihy ke konzultaci v nakladatelstvích a dokončila jsem domácí hudební album Drowned in watercolors. Radosti je tedy spoustu, jsem moc vděčná.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

Pocházím ze Žďáru nad Metují, takže všechny návštěvy, a hlavně ty z ciziny, musejí vždycky povinně do skal na Ostaši. Od té doby, co nás přepadl kůrovec, je odlesněný vršek sice trochu smutný, ale zase je více výhledů. Naposledy jsme tam šplhali v zimě a sněhu s Portugalcem, a to bylo dost o pusu, ale skvělé. Cizinci jsou u nás na Broumovsku vždycky jako u vytržení; Portugalci nic takového nemají (a ostatně ani sníh), takže ten údiv stál za to.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Já se přiznám, že u mě je to se čtením poněkud horší. V akademii platí zlaté pravidlo, že kdo píše, ten nemá čas číst, a je to ironie, protože všechny vědecké výstupy musí nutně stát na literatuře. Jenže čas je jenom jeden. Já se současně snažím sepsat sedmou knihu a do toho draftuji doktorandský projekt, a Vzkříšení od Tolstého na tom nočním stolku zatím doopravdy jenom leží.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptala?

Vzhledem k tomu, že mě studia zavedla pryč z regionu, bych se ráda zeptala Karla Rejchrta, předsedy DSO Broumovska, zda je tu zájem mladých občanů zůstat v regionu a podílet se na místní samosprávě.