Podnikaní v potravinářství po revoluci bylo jako pomalé vaření žáby

-red-, foto archiv M. Anděla Pátek, 17. října 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Milan Anděl, výrobce knedlíků a vášnivý chovatel nejrůznějších zvířat.

Jan Joudal: Zeptal bych se pana Milana Anděla, jak náročné je skloubit řízení jeho provozovny výroby knedlíků s rodinou a koníčky.

Milan Anděl: Těžko říct, jestli se to podařilo, ale nějak jsme se s tím poprali. Nejtěžší byly první roky, kdy jsem po revoluci neměl žádnou představu, co podnikání v potravinářství vlastně obnáší. Bylo to jako pomalé vaření žáby – přibývaly předpisy, s tím ruku v ruce i kontroly atd. Postupně se podařilo nastavit receptury, vybrat kvalitní dodavatele a zbavit se neplatičů z řad odběratelů.

Tím vším si prošly i naše čtyři děti, a to je možná i důvod, proč momentálně nemáme nástupce. Vlastně se jim nedivím – pracovat všechny neděle a svátky bez jediného přerušení provozu není moc dobré pro rodinný život. Přes třicet let bez rodinných dovolených snad děti zvrátí ve svých rodinách. Poděkování patří touto cestou všem, kteří s námi drží výrobnu nad vodou.

Moje koníčky se točí hlavně kolem zvířat a nějakého toho cvičení. Hodně mi pomáhá, že nesnáším chaos, ale mám rád jasně nastavená pravidla. Díky tomu se dá spousta věcí skloubit a urychlit.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Co se týče jídla, momentálně je nejoblíbenější to, které se mi nějakou dobu honí hlavou, a já ho pak uvařím – a někdy z toho může být i prohřešek. Například tatarák večer a hned na to k snídani.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Na kulturu nemám buňky. S kulturou se míjíme – ona chodí do divadla, zatímco já do lednice.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Můj dotaz směřuje na paní Danu Hejnišovou z technických služeb: „Jak se vám daří zvládat nekonečný boj, který denně svádíte na území Broumova? Jak vám to stěžují, nebo naopak ulehčují občané a případně úředníci z radnice? Za mě osobně – klobouk dolů.“