Příroda nás nutí zastavit se a jenom tak být

Michaela Mašková, foto archiv L. Hlaváčkové

Pátek, 17. května 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Lenka Hlaváčková z Hejtmánkovic.

Otakar Humpl: Rád bych se zeptal paní Lenky Hlaváčkové. „Vaše sukně Laiva a nádherné vázané kytice dělají radost mnoha ženám. Co dělá radost Vám?“

Lenka Hlaváčková: Díky, Oto, za otázku. Největší radost mi asi dělá, když jsou lidé okolo mě spokojení. Nejen moji blízcí, ale i společnost, která je pozitivně nastavená. V takovém prostředí se mi dobře žije. Moje osobní radost je mnohem malichernější – mně udělá radost přebraná halda prádla, vyklizená myčka a umytá okna… (smích). Na širší úrovni mi samozřejmě dělá radost, když prosperují ostatní. Když se štěstí rozprostře, všem se lépe žije.

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Těší mě, že člověk může na Broumovsku vychutnávat okamžiky života. Mám pocit, že je tu možné splynout s bytím, s přítomným okamžikem. Příroda tu hraje velkou roli v každodennosti a nutí nás zastavit se a vnímat, jenom tak být. Řekla bych, že je tu možné lépe se propojit s duší a tělem než někde ve velkoměstě, kde hlava běží, tělo táhne člověk za sebou a vlastně ani neví, kým je. Ve městě člověka ovlivňuje ruch, pohyb, neustálá dynamika… Tady je naopak možné zažít statické momenty, které vyživují duši. Bez toho už bych žít nedokázala.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Stále ještě nemohu zapomenout na koncert Tata Bojs, který tu byl v klášterní zahradě. No, už je to asi docela dlouho (v roce 2019, pozn. red.), ale zanechal ve mně hluboký zážitek. Bylo totiž neuvěřitelně dynamické počasí před bouřkou, za pódiem se honily mraky, nebylo jisté, zda přijde smršť… Do toho ta hudba, byla to taková esence živelnosti, která jde z člověka a z přírody, bylo to neskutečné! Nemůžu na to zapomenout.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

To se tak mění se sezónou, jím velmi sezóně. To, co právě roste, je moje nejoblíbenější jídlo. Jím extrémně lokálně, sezóně a pro někoho asi i extrémně málo. Hlavně musím jíst jídlo, z něhož cítím nějakou vitalitu, „mrtvé“ jídlo pro mě nemá žádný význam. Samozřejmě si dám uvařené jídlo, ale pokud už nenese žádnou známku vitality, co se týče původu surovin, musí nést aspoň stopy dobré nálady kuchaře. Jsem ráda, když ho uvaří někdo, kdo svoji práci dělá rád. Nejraději si však uvařím sama a nejraději z vlastní zahrady.

Můj největší jídelní prohřešek? Určitě káva, příliš mnoho kávy. Chtěla bych její konzumaci trochu snížit, ale mám kávu zkrátka ráda. Alkohol naopak nepiju téměř vůbec.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Ráda bych se zeptala jednoho truhláře z Hejtmánkovic, který bydlí na stejné adrese jako já a máme spolu tři děti, kdy si mě tedy konečně vezme?