Prospělo by nám dívat se komplexněji

Michaela Plchová, foto archiv E. Dittrichové

Pátek, 9. září 2022

Sdílet na:

Dluhová poradkyně ze společnosti Člověk v tísni, provozovatelka Chaty pod Korunou a zakladatelka spolku Stromodění –v Páteční štafetě odpovídá Eva Dittrichová.

Ptá se Libuše Betášová: Chtěla bych se zeptat Evy Dittrichové, jak se jí žije na Broumovsku a jestli bude letos na podzim zase sázet stromy?

Eva Dittrichová: To, že se mě na tohle ptáš Libuško, mi dává obrovskou naději, že vše, co jsme spolu zažily – ať už to byla výuka angličtiny, nebo sázení stromů, mělo a má smysl. My už teď sázíme takzvaně „punkově“, neboť mě prostě byrokracie spojená s přeměnou spolku na zapsaný spolek natolik znechutila, že jsem tu změnu prostě neprovedla. Nyní sázíme, pokud na to máme, nebo pokud to majitel dovolí a třeba i spolufinancuje. Směřuji ale opět k zlegalizování našeho spolku Stromodění a moc se těším na výzvy, které před námi stojí. Každý rok jsme měli cíl vysázet minimálně 40 kusů stromů do krajiny, a to se nám víceméně daří. I letos budeme sázet, v říjnu na polní cestě v Martínkovicích směrem na Chatu pod Korunou – tam jsem si totiž užívala nyní několik sezón se svojí rodinou. Musím říct, že to byly neskutečně nabité roky, prožité na maximum. V krásné přírodě se skvělými lidmi. Dělat provozní v tuhle nelehkou dobu je ale opravdu jen pro velké nadšence. Každý jednotlivý rok řešíme – zda budeme pokračovat, nebo ne (tak jak je to smluvně nastaveno, a také díky Covidu). Letos nám inflace ukázala, že až takoví nadšenci vlastně nejsme.

Píšeš, že můžeme ovlivnit víc, než si myslíme, s tím absolutně souzním a při pohledu na své okolí bych byla ráda, kdybychom se dívali komplexněji. Nyní jen opravujeme a stavíme na starých základech a zdrojích – bojíme se budoucích výzev. V Broumově se mi žije dobře, moje představa je však malé město, které je obklopené arborety – lesoparky prošpikované cyklostezkami, rybníky a pískovcovými sochami. Centrum města bez konvenčních zastaralých struktur – náměstí zelené, zelené vzrostlé stromy, solární samoobslužná místa k setkávání, bezobslužné mikrokino například. Nabíjecí stanice a samozřejmě i komunitní zahrady pro lidi z paneláků atd., atd.

Co Vás v poslední době potěšilo? 

Velmi mě těší společně strávený čas s mojí rodinou, moje nová jáwička a procházky s naším novým přírůstkem psem Harrym. Dokončení magisterského studia, a tedy dokázání sobě samé, že to lze. Těší mě každodenní starosti v mojí práci pro Člověka v tísni, kde se věnuji dluhovému poradenství a aktuálně pomáhám zbavovat lidi exekucí v rámci Milostivého léta. Těší mě úspěchy při zastavování nemravných smluv u nebankovních společností u lidí, kteří jsou v dluhové pasti – to je teď můj denní chleba.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala? 

Návštěvy vždy beru na Chatu pod Korunou – opomíjená perla Broumovek a Martínkovic, kterou jsme s manželem možná neposunuli o nic víc dál, jelikož naše zdroje jsou dost limitované. Na druhou stranu jsme ji udrželi v provozu historicky nejdéle a na to jsem pyšná. Není to vůbec snadné, což je vám jistě jasné v téhle době. Od Chaty bychom si vyšlápli na Kamennou bránu. A pokud by bylo krásně, tak příští rok snad již bude zrekonstruována vodní nádrž Zálew – tam to miluju.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Aktuálně se doslova snažím prokousat knihou Dluh. Prvních 5000 let od Davida Graebera.  Jde o historický diskurz do oblasti dluhů v naší civilizaci. Potom na mě čeká ChytroZemě: Tajemství úspěchu zemí s nejlepším vzděláváním na světě od Lucy Crehan.

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptala?

Nejdříve jsem si stanovila otázku: „Jak vidíš Broumov za 20let.“ Poté jsem hledala, koho bych se zeptala a z řádky jmen, která splňovala moje kritéria na mě vyskočilo jméno člověka, jenž by mohl mít vizi, sílu a vůli cokoli realizovat, a tak se ptám Přemka Valáška.