Skládám poklonu všem, kteří věřili v Broumov
V Páteční štafetě odpovídá broumovská rodačka Anna Rutarová.
Ptá se Marie Hornychová: Ráda bych se zeptala sousedky Aničky Rutarové, rozené Šafářové, za čím se nejčastěji vrací do rodného Broumova....
Anna Rutarová: Broumov je město mého mládí a táhne mne to tam stále. Čarovná příroda, vzpomínky na dětství a na rodiče, kteří například hráli v Broumově ochotnické divadlo a já trávila čas s nimi na prknech malého, ale krásného broumovského divadla. Můj otec, akademický malíř, Broumovsko miloval a maloval. Mám radost pokaždé, když někde vidím viset na zdi jeho obraz s broumovským motivem. Taky mě těší každá změna ve městě k lepšímu, například jsem stále nadšená z otevření kláštera veřejnosti.
Co Vás v poslední době potěšilo?
Toho je moc: Že se naše devadesátiletá babička uzdravila; moje vnoučata, ta mě potěší vždycky; krásný výlet na Pražský hrad po deseti letech, kdy je tam konečně vyvětráno.
Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?
Do přírody kamkoli, u nás je všude krásně! Za kulturou do broumovského kláštera, nebo alespoň do klášterní zahrady – genius loci vás zasáhne.
Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?
Život a sochy Olbrama Zoubka, napsala ji Dora Čechova. Pana Zoubka si nesmírně vážím jako člověka a jeho sochy miluju. A taky mám stále po ruce ohmatanou knížku Vejce a já od Betty MacDonaldové – když potřebuju upustit páru, otevřu ji na jakékoli stránce a pak už se jenom chechtám.
Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?
Skládám poklonu všem, kteří věřili v Broumov a dokázali jej úspěšně prezentovat tak, že město postoupilo do úzkého finále soutěže o titul Evropské hlavní město kultury. Chtěla bych se zeptat zástupců Nadačního fondu Broumov, jaké chystají a realizují projekty, a na co se mohu těšit v Broumově roku 2028?