Snil jsem o životě v malém městečku, kde všichni chodí pěšky

-red-, foto archiv A. Ambrosi

Pátek, 13. prosince 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá Aleš Ambrosi z Police nad Metují, který se věnuje hře na barokní hoboje.

Jiří Karpf: Zeptal bych se hudebníka Aleše Ambrosi, který se na Policko přistěhoval z Plzně a hraje na barokní hoboje. „Co tady vlastně děláš?“

Aleš Ambrosi: Milý Jirko, děkuji Ti za vzpomínku a blízkost Tvé tvůrčí duše, kterou jsi vložil svýma rukama a láskou k řemeslu do každého kousku nádherně opracovaného dřeva v mém domě. A tak jsi tu stále s námi.

Na Broumovsko mě přilákala malebně zvlněná místní krajina, která mi připomíná Toskánsko. Nemáme tu sice vinice a blízké moře, ale zato voňavé krásné lesy, louky a pastviny. V mládí jsem pobýval mnoho času ve velkých městech a snil jsem o životě v malém městečku, kde se chodí pěšky a všichni se znají. Přál jsem si, aby moje děti měly blízko do přírody. A tak se mi to splnilo. Malá školička v Bukovici a tenisové kurty, báječná hudební škola v Polici nad Metují, fotbalové hřiště, a dokonce i lyžařský vlek. A k tomu v prostředí, kde je starý klášter, všude je blízko s výhledy na nádherné okolí.

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době? 

Můj největší kulturní zážitek se odehrává vlastně každý den, vždy když vezmu do rukou své hudební nástroje a rozeznívám hudbu starých mistrů. Mám rád prožitky dětí na pódiích hudební školy a koncerty v prostorách půvabné barokní architektury na Broumovsku.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Miluji italskou kuchyni...pasta, parmigiano, pizza, olio d'oliva, pomidori, focacca, caffè e vino rosso.

Mé tělo si samo říká, co mu dělá dobře, tak mu nabízím jen to, co mu chutná. Tím je mísa plná ovoce, výborné čerstvé pečivo z místní pekárny a slastné dortíky vytvořené z kvalitních surovin přímo v cukrárně u Báry a v Andělské kavárně.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Využiji této příležitosti, abych vyjádřil své poděkování krásné bytosti, umělkyni a klavíristce Regině Goslinské, která vyučuje mé dva syny v hudební škole. „Vážená paní učitelko, dovolte abych Vám vyjádřil svůj obdiv za Váš citlivý přístup ke všem žákyním a žákům, které pečlivě zasvěcujete do krásy hudby a otvíráte jejich přirozenou osobní představivost a hudební prožitky. Myslím, že tiše vkládáte do jejich duši drahokam, který jim jistě zůstane po celý život. Vzpomněla byste si, prosím, co Vám bylo v životě inspirací, že tak dobře umíte vnímat jemné odstíny dětského vědomí? A co Vám dodává sílu pro nekonečnou trpělivost na každé lekci opakovat znovu a znovu stejné připomínky tak, aby to těšilo Vás i děti a vedlo k jejich novému poznání a dovednosti?“