Strach z vlků si neseme z dávné historie

Michaela Plchová, foto archiv P. Kafky

Pátek, 10. února 2023

Sdílet na:

Zoolog Správy CHKO Broumovsko Petr Kafka odpovídá v Páteční štafetě na otázku, zda je na místě bát se v lese vlků.

Miluše Petrová: Bydlíme na okraji Teplic nad Metují blízko lesa, kam také ráda chodím na houby. Už se mi jednou stalo, že jsem viděla vlka. Ráda bych se proto zeptala pana Kafky ze Správy CHKO Broumovsko, jak je na tom zdejší vlčí populace a zda se máme při setkání s vlkem něčeho bát?

Petr Kafka: Děkuji Vám za dotaz. Dá se říci, že vlkům se nejen na Broumovsku daří. V České republice vlci za deset let obsadili více než 20 lokalit a další přibývají. Na území CHKO pak odhadujeme tři smečky, které však ve všech případech využívají i území v Polsku. Odhadem se tady pohybuje kolem 20-30 vlků, lepší odhad snad budeme mít po zimním stopování. Ačkoli téměř každoročně zjišťujeme ve smečkách i nová vlčata, počet vlků v území již několik let zásadně neroste. Loňská a starší mláďata své rodiny opouštějí a hledají si nová teritoria. Proto bude docházet spíše k rozptylu vlků do nových území, než aby jejich počet na Broumovsku dále rostl.

K setkáním s vlky dochází a docházet bude. I když máme za sebou již více než 7 let soužití a v mnoha případech i otupění hran a zklidnění situace, vlci budou člověku vždy připadat nebezpeční. To si neseme z dávné historie hluboko v sobě. Zkušenosti z jiných oblastí Evropy, kde vlci žijí dlouhodobě a v mnohem větších počtech, ukazují, že vlci bezdůvodně člověka nenapadnou. Nepovažují ho za svou kořist. Té je u nás v lesích stále nadbytek. Nechci to zlehčovat, ale pořád mají více obětí na svědomí klíšťata, vosy nebo třeba domácí psi. O ojedinělých napadeních vlky se však ve světě dočíst můžeme. Zpravidla se jedná o zvířata, která mají nějak pokřivené přirozené chování. Může to být dáno nemocí, třeba vzteklinou, nebo pozitivní zkušeností s lidmi z minulosti. Známý je třeba případ vlčice z Krkonoš, která byla prokazatelně držena v zajetí a chovala se velmi směle. Pohybu v lese bych se nebál, sám chodím odlehlými místy i v noci. Určitá obezřetnost je však na místě. Pokud by někdo vlka se smělým chováním pozoroval, budeme rádi, pokud se nám na Správu CHKO ozve, aby bylo možné situaci včas podchytit. Pokud se přesto někdo do lesa bojí, mohu ještě doporučit vzít si do kapsy pepřový sprej.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Když už jsme u tématu vlků, potěšilo mě, že počet útoků vlků na hospodářská zvířata za poslední dva roky stále klesá. A to téměř o třetinu. Dává to naději do budoucna, kdy by se mohl konflikt mezi vlky a farmáři snižovat. Promítá se do toho i fakt, že stále více chovatelů zlepšuje zabezpečení svého chovu.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Mojí srdcovkou jsou Broumovské stěny, tak bych návštěvu této lokality upřednostnil i před skalními městy v Adršpašsko-teplických skalách. Parádní je také vyhlídka na Křížovém vrchu. Zároveň ale též mohu říci, že každé místo má své kouzlo a vybrat několik destinací i pro týdenní dovolenou je složité.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

V posteli zpravidla nečtu a poslední dobou už na čtení knížek bohužel není tolik času. O ten už tak mezi sebou soutěží dvě malé dcerky a stavba domku. Mou poslední přečtenou knihou pak byla práce Pavlíny Nývltové Příběh odvahy a zrady. Popisuje válečné události roku 1941 a 1942 z pohledu výsadkářů, zejména Jiřího Tolara Potůčka a jeho známé vysílačky Libuše. Příběh se bytostně týká i našeho regionu, nejvíce Bohdašína a Kosteleckých Končin, kterým hrozil podobný osud jako Lidicím a Ležákům. Pro mě má příběh ještě hlubší přesah, protože se přímo dotýká i mé rodiny.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Mým velkým koníčkem je chov včel, který kdosi nazval „poezií zemědělství“. Rád bych se proto zeptal Filipa Vávry ze Suchého Dolu, jak dobrý byl uplynulý rok pro včely na Broumovsku a jak vnímá naši krajinu pohledem včel.