Teplická poustevna je jedinečná stavba
V Páteční štafetě odpovídá Martin Mráz, který se společně s dalšími zasadil o záchranu barokní ivanitské poustevny v Teplicích nad Metují.
Klára Hadašová: Protože se pan doktor Kanzouri vzdal výběru dalšího respondenta do štafety, oslovili jsme znovu Kláru Hadašovou. Ta se rozhodla nasměrovat štafetu k Martinu Mrázovi s touto otázkou: Zeptala bych se Martina Mráze, jak ho napadlo jako teoretického fyzika, který má navíc 6 dětí a je tedy dost vytížený, svůj volný čas investovat dlouhodobě do opravy teplické poustevny a jak je spokojený s výsledkem?
Martin Mráz: S poustevnou jsem se poprvé setkal, když jsem v roce 2002 přišel do Teplic a konala se tam milá farní setkání. Bylo to takové tajemné stavení u kostela, tenkrát ještě obyvatelné, ale už se v něm skrytě rozrůstala houba dřevomorka. S příchodem nového faráře vše ustalo, poustevnu uzavřel a ta začala rychle chátrat. Když už začaly padat stropy a nikdo se k opravě neměl, založil jsem s varhaníkem spolek, začal žádat o granty, a tak je to už 13. rok. Postupně zjišťuji, jaká je to jedinečná stavba a odkrývám její historii. Loni jsme začali s opravou roubených stěn a tím jsme se zbavili posledních míst obsahujících dřevomorku. Dokončení je ale stále vzdáleno.
Co Vás v poslední době potěšilo?
Když pominu osobní věci, jsem rád, že se Česká republika zařadila mezi největší podporovatele Ukrajiny, bránící se Ruské přesile. Konečně jsme se vymanili z toho dlouhého ustupování.
Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?
Asi do Teplických skal. Ale spolu s návštěvou bych zašel na procházku do Broumovských / Polických stěn, provedl je hlubokými roklemi a prošli bychom zapomenuté kamenné cesty. Podívali bychom se do vesnic na obou stranách stěn s krásnými domy – nejhezčí bývají ty neopravené, na kterých je ještě původní fasáda s lizénami a pilastry, stará okna a okénka, dveře se šneky, zdobené podle výše majetku stavitele.
Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?
Nejsem velkým čtenářem, ale nějakou dobu mám rozečteny Dějiny 20. století od Paula Johnsona. Není to žádná novinka, kdysi mě zaujala a poslední události ve světě mě přinutily se k této knize vrátit a znovu ji prostudovat.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?
Zeptal bych se Karla Výravského, bývalého ředitele broumovského gymnázia. Učil jste několik generací studentů. V čem se liší vyučování a studenti v 90. letech od těch dnešních? Je podle vás třeba nějaké systémové změny ve výuce?