Těší mě, jak se atmosféra zdejších měst i obcí proměnila k lepšímu

-red-, foto archiv M. Moravcové

Pátek, 9. srpna 2024

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá historička a bývalá ředitelka archivu v Náchodě Miroslava Moravcová, která žije v Teplicích nad Metují.

Tomáš Dimter: Žijete na Broumovsku celý život a celý život se věnujete regionální historii. Mění se podle vás region k lepšímu?

Miroslava Moravcová: Díky za tu otázku. Během mého života se udály tak obrovské změny, že je tady ani nemohu všechny vyjmenovat. Tak alespoň stavební památky: Zažila jsem totalitu v 50. letech, ale tehdy jsem byla v dětském věku, tak jsem si to neuvědomovala. Když na tu dobu vzpomínám a srovnávám ji s přítomností, tehdy se nic moc neměnilo anebo hrozně pomalu. Vybavuju si první návštěvu Broumova asi v roce 1957 s maminkou a vidím oprýskané šedivé domy, některé na zbourání. A hlavně tam byla divná, tísnivá atmosféra, kterou jsem jako dítě vnímala. Uběhlo deset let, dojížděla jsem do Broumova na gymnázium (v té době Střední všeobecně vzdělávací škola – SVVŠ), to už jsou mé vzpomínky barevnější, všechno bylo skvělé, těšili jsme se na změny v budoucnosti. Začalo pražské jaro, ale pak nás ruské tanky zarazily v rozletu. Měla jsem před maturitou, těšila jsem se s kamarádkami spolužačkami na prázdninovou cestu do Anglie. Ale výlet se nekonal, hranice na západ se pro nás na dlouho uzavřely.

Po maturitě jsem vystudovala archivnictví v Brně a pracovala v náchodském archivu. Jako archivářka jsem měla na starost předarchivní péči, často jsem navštěvovala úřady, školy i fary a kostely nebo zemědělská družstva po celém regionu a vnímala, jak budovy ve městech i obcích chátrají. Nejvíce znatelné to bylo právě na Broumovsku a Teplicku, nebyly peníze na opravy. Broumovský klášter i adršpašský zámek se staly na mnoho let pobočkami Státního ústředního archivu v Praze, který měl depozitáře po celé republice a využíval k tomuto účelu většinou zámky, kláštery a jiné historické budovy. Pro archiválie to nebylo vhodné prostředí, ale budovy byly zachráněny, neboť alespoň střechy musely mít v pořádku. V druhé polovině 80. let už situace byla opravdu kritická, ve vzpomínkách mi ta doba splývá v jednu šeď, všude samé lešení, staré budovy byly bourány – tak zmizelo třeba historické jádro v Teplicích nad Metují. Ale naštěstí přišla změna v podobě Sametové revoluce. Většina cenných stavebních památek, která navzdory nepřízni vydržela, začala být opravována. Zpočátku pozvolna, záchrana přišla opravdu za minutu dvanáct. A dále už to všichni znáte…

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Mohu navázat na předchozí odpověď. Těší mne, jak se ty domy a kostely proměnily. Už nejsou strašidelné, ale září, mají opravené střechy, omítky… Spolu s těmito změnami se proměnila i atmosféra měst a vesnic. A pak mne nejvíc těší, v jaké nádherné krajině žiju. Čím jsem starší, tím víc to vnímám. Pískovcová skalní města, stolová hora Ostaš, Broumovské stěny… Mám radost ze setkávání nebo spolupráce s mladými lidmi, kteří mne obohacují a učí novým věcem. Také mne těší schůzky s kamarádkami důchodkyněmi – spolužačkami Univerzity třetího věku, kde neřešíme přibývající neduhy našeho věku, ale studijní témata, zajímavé výlety. Na podzim nás čeká téma o českém barokním architektu Janu Blažeji Santiny Aichelovi. Na to se opravdu těším!

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Těch mám v poslední době hned několik. Koncerty v kostelech: Jiří Bárta, náš nejlepší český violoncelista, který měl koncert se svou dcerou Aylou v kostele Povýšení sv. Kříže v Horním Adršpachu v polovině července nebo koncert účastníků Letních hornových kurzů Broumov v kostele sv Michaela ve Vernéřovicích na konci července. Na jaře jsem zajela do Trutnova na výstavu skvělého umělce a člověka Bohdana Holomíčka (jednoho z dvorních fotografů Václava Havla), kterou autor instaloval v galerii Centra současného umění EPO1, v budově bývalé prvorepublikové elektrárny v Trutnově-Poříčí. Opět historická budova, která byla zachráněna… Doporučuji všem, kdo mají rádi umění v nezvyklých prostorách. Tady návštěvníky vítá již před budovou stálá výstava soch a plastik. Rovněž uvnitř, kde kvalitně zrekonstruované interiéry s vysokými stropy poskytují své sály sochám a plastikám mimořádných rozměrů, si milovníci moderního umění přijdou na své…

Nakonec ještě knížky. V poslední době, jak si uvědomuju, jsem se obklopila samými ženskými autorkami. Za všechny Andrea Sedláčková a její objemná práce o malířce Toyen, jejím životě a díle. Je s podivem, kolik zajímavých a nových věcí Andrea Sedláčková o této tajemné ženě zjistila. Dále jsem jedním dechem přečetla knihu Kateřiny Tučkové Bílá Voda. Je to román inspirovaný skutečnými událostmi ze života řádových sester v pohraničních horách. Spisovatelka přibližuje téma, které upadlo v zapomnění. A konečně kniha o Sidonii Nádherné, „osudové ženě“, poslední majitelce zámku a parku ve Vrchotových Janovicích. Spisovatelka Alena Wagnerová, která se osudem šlechtičny zabývá mnoho let, připravila k vydání korespondenci Sidonie s Václavem Wagnerem z let 1942-1949, kterou také přeložila z němčiny. Název knihy zní Zahrada po ní zůstala aneb Konec střední Evropy.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Já mám výhodu, že jím téměř všechno. V poslední době však dávám přednost drůbežímu masu a zeleninovým salátům. Nejvíce mi chutná, co si uvařím sama, což jsou jednoduchá jídla jako brambory s tvarohem, bramboráky, nudle s mákem, palačinky… vracím se do dětství. Můj největší jídelní prohřešek? Řízek s bramborovým salátem…

Kdybyste se mohla kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptala?

Ráda bych se zeptala paní Dagmar Heeg, překladatelky z němčiny a slovinštiny, která žije se svou rodinou v Německu, ale pochází z Chocně a má kořeny po předcích na Broumovsku: Protože jsem měla v posledních dvou letech možnost spřátelit se s Vámi a nahlédnout blíže do Vašeho života, dovolím si položit otázku: Jak zvládáte náročnou práci překladatelky a zároveň úlohu maminky dvou dětí, které vyrůstají v německém jazykovém prostředí, ale rovněž hovoří plynně Vaším rodným jazykem?