Těší mě, že umíme být opravdu lidmi
Pátek, 18. března 2022
.jpg)
Páteční štafeta nadále zůstává v Broumově. Dnes odpovídá ředitel Ulity pan Miroslav Frömmel.
Šárka Kinlová: Zeptala bych se pana ředitele z Ulity, jak do jejich aktivit zapojit více romských dětí a vůbec jejich rodin. Často totiž vidím spoustu dětí, jejichž rodiče se jim nevěnují. Myslím, že by bylo dobré, kdyby třeba i Ulita udělala letáky, aby se tyto děti zapojily, a nejen romské.
Miroslav Frömmel: Kdybych měl jednoduché řešení na to, aby se začali zajímat o své děti rodiče, kteří se o ně nezajímají, tak myslím, že už jsem dnes nositelem mnoha cen za práci v sociální oblasti. Nicméně, na to já řešení opravdu nemám. Iniciativa musí vzejít přímo od romských rodin. Co my umíme a co děláme, je, že jsme jako Ulita schopni otevřít v poměrně krátké době jakoukoli činnost, o niž bude zájem. Pokud jsou to děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, téměř ve sto procentech případů mohou na tuto činnost chodit zdarma. Není tam žádná překážka. Překážka je na straně rodiny a výchovy, je potřeba, aby rodiny vedly děti k vědomí, že vzdělání je pro ně obrovský majetek, který je bude celý život živit. Aktivní trávení volného času ke vzdělání nedílně patří. My jsme tedy schopni poskytnout maximální servis a podporu, ale jen tomu, kdo ho chce využít a bude na zájmové aktivity chodit. Nejsme schopni udělat nic s dětmi, které nepřijdou. O ty, co přijdou, se budeme sto procentě starat. Mám pravomoc odpustit poplatky dětem z rodin, které na to nemají peníze ze sociálních důvodů. Typickým příkladem jsou děti, které chtějí hrát fotbal. Vede je pan Jiří Bartoš a dělá to velice dobře. Pokud by se objevil někdo další z romské komunity a chtěl s dětmi pracovat, my mu za to i zaplatíme. Musí ale splňovat nějaká pravidla, protože i my musíme plnit a dodržovat zákonné podmínky. Najít pro své dítě, nebo pro sebe, zájmovou aktivitu není zas takový problém, propagaci děláme tištěnou i elektronickou. Na začátku školního roku dostane do ruky naši propagaci každé školní dítě, bohužel už nejsme schopni ovlivnit, zda ji donese domů, ale v průběhu celého roku jsme připraveni poradit a předat propagaci, která je k dispozici vždy na recepci Ulity.
Co Vás v poslední době potěšilo?
Aktuálně mě potěšil přístup mnoha lidí k neštěstí druhých, k válečným uprchlíkům. Nejen v mém okolí se setkávám se spoustou lidí, kteří jsou ochotni pomoci a vzdát se části svého osobního komfortu ve prospěch druhých. Jen za posledních několik dní jsem se s tímto přístupem setkal mnohokrát. Lidé jsou ochotni zaplatit nákup válečným utečencům, poskytnout jim bydlení, oblečení, peníze… To je věc, která je potěšující, že když o něco jde, tak umíme být opravdu lidmi.
Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?
Určitě do Broumovských stěn a do Broumova. Vzal bych je na místa, která nejsou v turistických průvodcích, prošli bychom se pěšky okolím Broumova, vesnicemi. Je tady toho tolik, že mě nenapadá pouze jedno místo. Umím si představit, že chodím po Broumovsku týden a pořád je co objevovat.
I v kontextu Evropy jsou tady velice zajímavá místa. V minulosti, pokud člověk vyrazil dejme tomu do Rakouska nebo do Německa, tak už 50 kilometrů před nějakou kapličkou byla cedule, že tam je. My tu máme desetkrát zajímavější architektonické stavby – kostely, statky broumovského typu a další. Je velice dobře, že se dnes dostávají do popředí a jsou propagovány. Také jsem velice rád, že se podařilo zapsat skupinu broumovských kostelů jako národní kulturní památku.
Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku.
Tak to se mi budou všichni smát, hlavně moje děti. Aktuálně tam leží Karel Klostermann, Mlhy na blatech. Pak ještě jedna velká kniha, tu ale nemám na nočním stolku, neboť má rozměry asi 40 x 30 centimetrů. Je to Historie Rakousko-Uherska od Wilhelma J. Wagnera. Jde o zajímavou publikaci o monarchii, slovem i obrazem. V knize lze najít historický kontext, který nevidíte, pokud nemáte jednotlivá období srovnaná za sebou a propojená. Nás se Rakousko-Uhersko pořád týká, dodnes tu máme různé pozůstatky monarchie a ani o tom často nevíme.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?
Zeptal bych se Michaely Plchové, jak se jí líbí na Broumovsku a co považuje za nejtěžší na své práci.
