Najednou se všechno uzavře. A vaši ruku vede anděl

-red-, foto archiv J. Šolce Pátek, 15. srpna 2025

Sdílet na:

V Páteční štafetě odpovídá malíř a traktorista z Police nad Metují Jaroslav Šolc. 

Jaroslav Šolc začal malovat ve svých 35 letech.

Jiří Gloser: Co Tě přivedlo a kdy k malování? Co Ti malování dalo, případně vzalo, a bude i letos o Polické pouti Tvoje výstava, Obrazy v plenéru?

Jaroslav Šolc: Nejprve se mi vybaví vzpomínka na broumovského malíře Václava Šafáře, když jsem se díval jako malý kluk na mistrovo malování rybníka na Honech... Sám jsem se k malování dostal pozdě, bylo mně pětatřicet let. Měli jsme nové bydlení, tak si říkám, že si do ložnice namaluji abstraktní, hodně barevný akt. Obraz do dnešního dne nemám, ve skrytu duše již ani nedoufám, že ten vysněný akt někdy namaluji. Kde by mě tenkrát napadlo, že za několik let budu vystavovat obrazy, jak u nás doma v Polici nad Metují, tak například v polské Swidnici, nebo několikrát v Náchodě. Zde bych rád poděkoval své ženě. Za trpělivost, vstřícnost, a kolikrát i za radu.

Co mně malování dalo, to není nejlehčí otázka. Když to člověku dobře maluje, jde o nepředstavitelnou radost. Když vám to nemaluje, o moc velikou radost nejde. Popíši takový stav, který existuje a který se mně několikrát stal. Takhle si malujete, máte kolem sebe ticho, klid a mír. Najednou se všechno uzavře, vznikne bublina, kde existujete jen vy, váš dech, tiché tahy štětcem, nekonečná touha tvořit, a vaši ruku vede, jak říkal Salvador Dalí, přímo anděl. Za dvacet minut namalujete tolik, co jindy za týden.

Některý nápad nosíte v hlavě několik let, někdy se vám podaří malba za hodinu.

Malování mně bere čas. Přátelé vědí, že pokaždé za zábavou nejdu, protože maluji. Nejde jen o malování, natahuji si plátna, musíte plátna našepsovat, natřít, připravit si motiv, případně motiv zpracovat. Některý nápad nosíte v hlavě několik let, někdy se vám podaří malba za hodinu. Někdy přijde člověk, který by rád portrét své milé. Budu psát člověk, jde o choulostivou záležitost. Člověk mně pošle po internetu fotografie, čím více, tím lépe. Tentokrát šlo o portrét milého děvčete, až z Kazachstánu. Kolekce byla dechberoucí. Děvče na lyžích, děvče na pohovce, děvče se zeleným melírem, děvče s červeným melírem, děvče s vodotryskem, děvče s kocourem... Až z toho oči přecházely! 

Vybral jsem tři fotky, vytvořil skici během jednoho večera, šlo o zakázku až do vzdáleného Kazachstánu, co kdyby se „to chytilo”, konečně budu za vodou. Nakonec jsem namaloval děvče s kocourem, malbu předal člověku a čekal. Za několik dnů se člověk ozval, že prý z toho Kazachstánu psala milá, že takovou nádheru ještě neviděla. Že prý by ještě potřebovala nějaké peníze na letenku, že do Česka sama přiletí. Člověk poslal deset tisíc, ale milá zase píše, že je prý deset tisíc málo, že potřebuje těch tisíc aspoň padesát. Bohužel, již tak zruinovaný člověk si nemohl další pohledávky dovolit... Za obrázek jsem si nic neřekl, s odstupem času vidím, že za dobrou historku těch pár barev stálo! 

Pouťová výstava, Obrazy v plenéru, vypadá tak, že na trávník před domem dáme stojany, na stojany obrazy a je to. V Polici vystavuji, jen když máme pouť. To je jediný den, kdy přijde větší návštěva. Pozvu příbuzné, kamarády, známé - letos již po dvacáté čtvrté!

Co Vás těší na životě na Broumovsku?

Jako každého mě těší příroda. V Broumově jsem se narodil, mamka pocházela z Martínkovic. Děda měl vždy sladší jablka a díky té červené hlíně i větší brambory.  

Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?

Tady nejde jinak, než připomenout koncert hudební formace Rammstein. Všechno precizní, přesné, dokonalé, hlavně zvuk. Lidé byli ukáznění, nadšení a slušní. Dárek od mých synů, díky hoši.

Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?

Nejoblíbenější jídlo nemám. Jím téměř všechno, ale kdybych opravdu mohl, tak bych se těšil na uzené vepřové z udírny mého táty, ještě teplé a voňavé. A abych neurazil mamku, tak mamčiny chlupaté knedlíky se zelím, pořádný kus bůčku, vše zalité sádlem a do horkých knedlíků ještě vmíchat vajíčka... Doufám, že to nebude číst můj "obvoďák", tímto jsem popsal také svůj největší jídelní prohřešek! 

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?

Koho se zeptat zatím nevím, tak bych se zeptal Vás. Jak to dopadlo na vašem náměstí v Broumově s čápy?