Trápilo mě to a pronásledovalo. Měsíce, roky
V Páteční štafetě odpovídá Jiří Gloser z Police nad Metují.
Jiří Gloser byl v Nepálu třikrát na treku.
Jana Syrovátková: Štafetu předávám kamarádovi Jirkovi Gloserovi z Police nad Metují. Vím, že jsi by| třikrát v Nepálu a chci se Tě zeptat, jestli a případně jak Tě to obohatilo ve Tvém duchovním životě?
Jiří Gloser: Do Nepálu jsem vyrazil celkem třikrát jako obyčejný turista a s pohodlností sobě vlastní - vždy s cestovkou. První trek, cestu do neznáma, jsem absolvoval s dcerou a synovcem v roce 2008 z Jiri Bazaru na Kala Patthar pod Everest a zpět do Lukli, celkem 256 km. Byl to první kontakt s naprosto odlišnou kulturou, velmi milými lidmi a zcela odlišnými náboženstvími.
Druhá výprava byla výrazně kratší - okolo Annapuren. A ta (asi) poslední, nejkratší, okolo úžasné posvátné hory Mačapučáre (Rybího ocasu) v oblasti města Pokhary.
Při druhé návštěvě jsme bloumali hlavním městem Nepálu, Káthmándú a navštívili největší buddhistickou stúpu na světě v Boudhanathu. A tady začíná mé „duchovní propojení s Nepálem“...
Na schodech stúpy seděl buddhistický mnich v úctyhodném věku a mile se na mě díval. Posedlý focením, (z první cesty jsem si přivezl 2.200 fotek), jsem se ho „zeptal“ - kývaje hlavou a fotoaparátem - zda si ho mohu vyfotit. Souhlasil. Je běžné, že za pěknou fotku se dává „poděkování“, několik desítek rupií. Já měl však nejmenší bankovku 500 nepálských rupií. „Z hladovosti“ jsem mu nedal nic. Trápilo mě to, pronásledovalo. Měsíce, roky. Při reportáži v TV o Nepálu, na kterou jsem se doma díval, na mě z TV hleděl onen mnich. Rozhodl jsem se, že do Nepálu poletím znovu a ve čtyřimilionovém Káthmándú si ho najdu a dám mu zasloužený „bakšiš“, který jsem mu posledně upřel. Vybaven malou fotkou s textem v nepálštině „Hledám tohoto muže“, a dárkem - srolovanou fotkou (30x45 cm) - jsem v roce 2022 na Vánoce vyrazil. Hledání nemohlo být úspěšné!!! V místě, kde sedával, nebyl. Byl tu však květinový stánek. Květinářka na můj nepálský dotaz anglicky odpověděla. „On je již rok po smrti“.
K mé velké radosti však dodala: „Chodí sem ale jeho sestra“. A tak věřím, že velká fotka bratra a bakšiš mnohem větší než 500 rupií jí snad udělaly radost. A cítím, že je tu na místě ono hrubínovské: „Kdo v srdcích žije – neumírá“.
Nepál je daleko.
Rád ale praktikuji „myšlenkové teleportace“. Procházím se městy a malebnými vesničkami, vysokými horami. A ve své mysli se setkávám s mými úžasnými nepálskými kamarády, Abbim, Birmanem, Ardžunem… Na závěr bych jen dodal: Nepál nezměníš, Nepál změní Tebe.
(Věnováno vzpomínce na „pitbulla“ Lauru.)
Co Vás těší na životě na Broumovsku?
Krásná příroda a vesměs milí lidé.
Jaký je Váš největší kulturní zážitek v poslední době?
Jiráskův Hronov a vystoupení kapely Vrchol drzosti.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo, a pokud nám prozradíte, i Váš největší jídelní prohřešek?
Svíčková a taky kančí na šípkách, ale to jen když kance zastřelí dcera a omáčku připraví má žena. A totální jídelní prohřešek? Žabí stehýnka, ale o tom se raději rozepisovat nebudu...
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se zeptal?
Malíře a traktoristy Jaroslava Šolce: Co Tě přivedlo a kdy k malování? Co Ti malování dalo, případně vzalo, a bude i letos o polické pouti Tvoje výstava v plenéru?
.jpg)