Važme si toho, co máme
Pátek, 3. prosince 2021
.jpg)
V Páteční štafetě dnes odpovídá bývalý trenér basketbalu a nadšený sportovec Milan Sokol. Minulý týden ho oslovila ředitelka ZŠ Hradební Denisa Mádlová. Na závěr rozhovoru přikládáme netradičně vzpomínky na začátky basketbalu v Broumově.
Denisa Mádlová: Ráda bych se zeptala místního rodáka a sportovce tělem i duší Milana Sokola, jestli neuvažuje, že by znovu oživil basketbal na Broumovsku. Milane, jelikož se basketbalu stále rekreačně věnuješ a máš doma malého synka, který jistě půjde ve Tvých stopách, nechtěl bys najít pár spolu-nadšenců a znovu žákovský basketbal včetně turnajů rozběhnout?
Milan Sokol: Ahoj Deniso, děkuji ti za předání páteční štafety a upřímně jsi mě otázkou na možné oživení žákovského basketu zaskočila. Basket se nedá dělat ve třech lidech. Proto bohužel ne. Nemám tu energii, co jsem měl kdysi a nemůžu a ani nechci být šestkrát týdně v tělocvičně. Ale kdyby něco vzniklo, tak bych se asi jen dívat nedovedl. A syna ke sportu s manželkou vedeme, je nadšený ze všeho. Letos jsme hodně jezdili na kole a co bude, uvidíme. Sportu zdar!!!
Co vás v poslední době potěšilo?
Nejen v poslední době, ale dlouhodobě mě těší spokojenost a láska v naší rodině. Těší mě, že si velká část lidí uvědomuje, že vše na světě není černé, nebo bílé, a to včetně covidu19.
Těší mě, že volby do sněmovny vyhrála koalice Spolu.
Těší mě, že se snad částečně vrací do politiky slušnost, a že premiér bude lidi aspoň trochu spojovat.
Těším se na dobu až nás bude spojovat i pan prezident.
A těším se z toho, kolik lidí za poslední roky navštívilo Broumovsko, a jak se jim tady líbí. A nebrečme nad tím, co tady nemáme, ale važme si toho, co máme.
Kdyby za vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?
Kromě nejznámějších míst na Broumovsku bych je poslal na vyhlídku na Korunu nad Božanovem. To je kouzelné místo. S manželkou tam každoročně několikrát zajdeme. A potom na první skalnatou vyhlídku na Kačenku směrem od Honského Špičáku na Hvězdu. Tam bývá neuvěřitelný klid.
Jaká kniha leží na vašem nočním stolku?
No. Nemám noční stolek. Přiznám se, čtu málo. Naposled jsem vyloženě zhltal Ledového muže, autobiografii nizozemského otužilce Wima Hofa. Přinesl mi ji Ježíšek. Mám nyní spíše období poslouchání podcastů.
Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?
Zeptal bych se Martina Humla, místního sportovce a hlavně podnikatele na dvě věci. Co ti dával basketbal v 15 letech a co ti dává dnes? A jako ředitele firmy Flamingo bych se zeptal, jak se vám podniká v této celosvětově turbulentní době a jak vás ovlivňuje fakt, že sídlíte daleko v pohraničí a CHKO Broumovsko?
Byl to mazec!
Vzpomínka Milana Sokola na počátky závodního basketbalu v Broumově
Aktivní i pasivní sport mě opravdu provází od útlého věku. Pasivně jsem si dokonce místo učení do školy vymýšlel různé hry. Například s digitálkami od Vietnamců nebo Sovětů jsem s pomocí stopek a různých odhadů mačkání mezičasů dokázal klidně během hodiny odskákat 4 závody skokanů na lyžích Intersporturné, dnešního Turné čtyř můstků. S pomocí céček a takzvané čáry jsem jezdil třeba Závod míru. A skoro vždy vyhrávali Čechoslováci. Ano, býval jsem kreativní a učil jsem se opravdu rád. A aktivně jsem hlavně provozoval radiový orientační běh. V něm jsem na nějaké úspěchy v dorosteneckém věku dosáhl.
Kolektivní sporty mě také bavily, ale moc mi nešly. Až při studiu na Gymnáziu v Broumově ve mně páni učitelé Jarotek a Herzán probudili lásku k tomuto krásnému kolektivnímu sportu. Hráli jsme nejen basket, ale i volejbal v hodinách tělocviku, ale i při sportovních hrách po vyučování. Hráli jsme pravidelně i v sobotu v Sokolovně, a potom jsme často pokračovali za kulturou do nočního Broumova. Ale k velkému basketu jsem se dostal především díky čtvrtečnímu basketu v Sokolovně, kde mi bylo dovoleno hrát s učitelskými legendami pány Herzánem, Jarotkem, Strašilem, Kulhánkem, Ringlem, Rambouskem a dalšími.
Hlavně však o něco později s Jaroslavem Vodňanským, který v mládí soutěžní basket hrál. Chtěl založit basketbalový oddíl. Dorůstali mu synové. V roce 1998 tedy vznikl basketbalový oddíl pod TJ Slovan Broumov. Po náboru žákovských kategorií pod vedením Jaroslava, Martina Novotného a aktivních tatínků Kamila Jaroše, Petra Suka a Jardy Vejrka se začalo trénovat. Já jsem se jim snažil pomáhat, ale hlavně jsem stále běhal.
Pak za námi přišli chlapci narození v letech1983 a 1984, kteří hráli mimoškolní basket pod vedením další legendy pana Loudy, a že by rádi zkusili hrát soutěžně basket. Základy měli opravdu dobré, ale i díky dvěma chlapcům ročníku 1982 jsme je museli přihlásit do starších dorostenců v krajském přeboru. Hráli tedy většinou s o dva nebo tři roky staršími kluky. Byl to mazec! Prohrávali jsme o hodně, ale vydrželi jsme trénovat a již v první sezóně jsme dokázali vyhrát zápas doma s Havlíčkovým Brodem. Na tu euforii nezapomenu nikdy.
Družstvo se doplňovalo dalšími šikovnými chlapci hlavně z gymnázia a v našem nejlepším roce jsme dokázali sezónu zakončit na 3. místě krajského přeboru. Během prvních let jsme si nejen my, trenéři, ale i aktivní hráči z mladších ročníků dodělávali trenérské a rozhodcovské licence. Další se učili dělat zápisy z utkání. Podařilo se vytvořit celkem silnou skupinu lidí a byli jsme schopni pořádat nejen tréninky, ale i soustředění a oficiální zápasy. Stali jsme se stabilní součástí krajských soutěží v našem kraji. Potom však odešel Martin Novotný do USA, chlapci i děvčata nám začali studovat na VŠ a postupně se nám vlastně struktura oddílu rozpadla a časem jsme skončili. Dohrávali jsme ještě jako kroužek pod Ulitou v Broumově, ale to už se sportem nemělo nic společného. Bylo to přesto krásných 10 let.
Dnes tedy hrajeme zase ve čtvrtek v Sokolovně, kde hrajou zbytky z nás, co jsme hráli a trénovali, ale i každý kdo to alespoň trochu umí. Hrají s námi zase i chlapci z gymnázia. Je velmi zábavné sledovat jejich reakce na to, že jsem hrával s jejich rodiči, někdy v pravěku.
