Vzájemná lhostejnost nikam nevede

Michaela Plchová, foto archiv J. Bartoše

Pátek, 4. března 2022

Sdílet na:

Páteční štafeta se z kopce Hoprich vrátila do Broumova k předsedovi spolku Džas dureder dživipnaha a členovi Komise rady pro lidská práva Královéhradeckého kraje Jiřímu Bartošovi.

Anna Smékalová: Chtěla bych štafetu předat Jiřímu Bartošovi, předsedovi spolku Džas dureder dživipnaha (Jdeme dál životem), se kterým jsme se seznámili poměrně nedávno při spolupráci na projektu OnStage a v rámci tvorby Koncepce kultury města Broumov 2022-2032, kde byl jedním z našich respondentů – za což mu děkuji.

Pane Bartoši, zaujal mě Váš angažovaný postoj v otázce lidských práv a otevřenost nazírat otázku mezilidského soužití a dobrého sousedství z různých úhlů pohledu. Zároveň dnes nedokážu myslet na nic jiného, než je válka (nejen) na Ukrajině. V posledních pár hodinách se ke mně dostala zpráva, že se lidé a instituce z Broumovska angažují v pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nabízí jim ubytování, materiální pomoc, pomoc s výukou dětí a spoustu dalších nezbytných věcí, které jim pomohou překlenout toto náročné období.

Pravděpodobně se tedy i zde časem vytvoří menší ukrajinská komunita, která bude v Broumově a na Broumovsku v minoritním postavení, proto se Vás chci zeptat, zda byste doporučil (i z Vaší dlouhodobé zkušenosti soužití Romů s Čechy) nějaký recept na budoucí dobré soužití a sousedství minorit s majoritou v Broumově a jeho okolí?  

Jiří Bartoš: Do podpory Ukrajiny se zapojili také Romové, například v Hradci Králové uspořádali místní Romové sbírku. Ti nás také kontaktovali, zda se zapojíme. Naší odpovědí bylo jasné ANO. Zřejmě to nebude finanční podpora, ale spíše materiální.

Recept na dobré soužití? Z mé strany je to určitě komunikace mezi zástupci města Broumova, samosprávou, místními podnikateli a dalšími. Jestliže budeme komunikovat mezi sebou, věřím, že situace bude určitě lepší. Pokud k sobě budeme lhostejní, tak to nikam nepovede. Musíme mezi sebou spolu s uprchlíky komunikovat a vytvářet společné akce. Tím se různé komunity propojí.

Co Vás v poslední době potěšilo?

Těší mě několik věcí. Zaprvé několik projektů romské kultury, které se nám daří již 4 rokem realizovat.

Dále mě moc těší, že nás prostřednictvím svého koordinátora pro východní Čechy oslovil pan hejtman Martin Červíček. Je to vůbec poprvé, co se nějaký hejtman zapojil a začal řešit romskou situaci. Zatím jsme měli první schůzku, která se týkala zřízení nové komise. Ona totiž existuje Komise Rady pro lidská práva Královéhradeckého kraje, jejímž jsem členem. Ta by se měla rušit a měla by vzniknout nová. Zabývat se bude problematikou měst s větší romskou komunitou jako jsou Broumov, Jaroměř, Úpice a Hradec Králové. Jsem opravdu rád, že si na nás pan hejtman našel čas a že se o nás zajímá.

Velkou radost mi dělá mistrovství republiky Romů v malé kopané. Existuje už 22 let a SK Roma Velká ves (Broumov) je v něm nejlepší, zvítězili jsme už jedenáctkrát. Radost mi dělají i děti, které trénuji. Některé už přestoupily do Slovanu Broumov, kde mají lepší možnosti. Navíc mají úspěch, některé už hrají v základní sestavě. Jen mě mrzí, že když vyrostou, nemají kde hrát, protože v Broumově se zrušil dorost. To mě tedy hodně mrzí. Oni se pak vrací hrát vesnickou ligu, nebo hůř propadnou se zpátky.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslal?

Návštěvu bych vzal určitě do broumovského kláštera, k dřevěnému kostelíku, či na vyhlídku z Hradeb. A pak ještě do krajiny v okolí Teplic nad Metují.

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Bohužel žádná.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Zeptal bych se zástupců romské komunity, například paní Kinlové, jak vidí budoucnost soužití mezi minoritou a majoritou v Broumově.